Veřejné právo: Porovnání verzí
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
'''Veřejné právo''' je takové [[právo]], kde právní vztahy jím upravené jsou ''asymetrické'' a ''nerovné'' (vrchnostenské), odpovídající vztahu [[stát]] – [[občan]] (či šířeji stát – [[člověk]]), tedy vertikálním vztahům. | '''Veřejné právo''' je takové [[právo]], kde právní vztahy jím upravené jsou ''asymetrické'' a ''nerovné'' (vrchnostenské), odpovídající vztahu [[stát]] – [[občan]] (či šířeji stát – [[člověk]]), tedy vertikálním vztahům. | ||
| + | |||
| + | Ve veřejném právu platí [[zásada]] enumerace veřejnoprávních pretensí (čl. 2 odst. 3 [[ústava|ústavy]] a čl. 2 odst. 2 [[Listina|Listiny]]).[http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=74329] Základní methodou veřejnoprávní [[regulace]] je [[kogentní norma|kogentní]] stanovení minim. | ||
Typickým veřejným právem je právo na [[sociální zabezpečení]]: sociální dávky může požadovat pouze [[fysická osoba]], jsou vypláceny ze státního rozpočtu a o jejich výši rozhoduje [[správní úřad]] ve [[správní řízení|správním řízení]] rozhodnutím, jež je [[správní akt|správním aktem]]. Není-li člověk s rozhodnutím správního úřadu spokojen, může požádat o jeho přezkoumání [[soud]], který o jeho návrhu rozhodne ve [[správní soudnictví|správním soudnictví]]. | Typickým veřejným právem je právo na [[sociální zabezpečení]]: sociální dávky může požadovat pouze [[fysická osoba]], jsou vypláceny ze státního rozpočtu a o jejich výši rozhoduje [[správní úřad]] ve [[správní řízení|správním řízení]] rozhodnutím, jež je [[správní akt|správním aktem]]. Není-li člověk s rozhodnutím správního úřadu spokojen, může požádat o jeho přezkoumání [[soud]], který o jeho návrhu rozhodne ve [[správní soudnictví|správním soudnictví]]. | ||
| − | |||
| − | |||
== {{Interní odkazy}} == | == {{Interní odkazy}} == | ||
Verse z 5. 9. 2012, 12:15
Veřejné právo je takové právo, kde právní vztahy jím upravené jsou asymetrické a nerovné (vrchnostenské), odpovídající vztahu stát – občan (či šířeji stát – člověk), tedy vertikálním vztahům.
Ve veřejném právu platí zásada enumerace veřejnoprávních pretensí (čl. 2 odst. 3 ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny).[1] Základní methodou veřejnoprávní regulace je kogentní stanovení minim.
Typickým veřejným právem je právo na sociální zabezpečení: sociální dávky může požadovat pouze fysická osoba, jsou vypláceny ze státního rozpočtu a o jejich výši rozhoduje správní úřad ve správním řízení rozhodnutím, jež je správním aktem. Není-li člověk s rozhodnutím správního úřadu spokojen, může požádat o jeho přezkoumání soud, který o jeho návrhu rozhodne ve správním soudnictví.
Vizte též
Prameny a literatura
- Martin Loughlin: The Idea of Public Law. OUP 2004, 194 pp., ISBN 978-0199274727
