Duchovní
Duchovní (lat. minister sacer = posvátný služebník nebo pozdně lat. clericus; od toho rovněž klérus pro označení duchovenského stavu) se v kanonickém právu nazývá osoba, která platně přijala svátost svěcení (ordinaci).
Římskokatholická církev rozeznává tři stupně svěcení:
Zvláštní svěcení pro úřad papeže neexistuje, papež je jen jedním z biskupů.
Podle katholických dogmat nelze o svěcení, jež vtiskuje vysvěcenci character indelebilis (nesmazatelné znamení) – podobně jako o křest – nikdy platně přijít. I duchovní, který byl exkomunikován z církve, zůstává proto vysvěcen.
Viditelným znamením katholického duchovního je tonsura.
Duchovní nesmí uzavřít manželství a s výjimkou trvalých (doživotních) jáhnů, kteří přijali toto svěcení v době manželství, je vyloučeno, aby se stal duchovním ženatý muž.
