Výhrada svědomí

Výhrada svědomí je zákonná výjimka, umožňující fysické osobě nesplnit právní povinnost v případě, že by to odporovalo jejímu svědomí, danému nejčastěji jejím náboženským přesvědčením.

Platné právo výhradu svědomí nezná, podle dřívější úpravy bylo možno odmítnout vojenskou službu se zbraní, pokud to odporovalo přesvědčení odvedence. Relevantní je výhrada svědomí i u některých lékařských zákroků, které jsou v rozporu s křesťanskou ethikou (umělé přerušení těhotenství, euthanasie).

Velké diskuse vyvolalo plánované uzákonění výhrady svědomí na Slovensku, tradičně silně katholicky orientovaném, kde měla být tato možnost včleněna do připravovaného konkordátu s Vatikánem.

Obecně může vést příliš široká tolerance výhrady svědomí k omezení práv ostatních (příkladem jsou katholické země, např. Slovensko, kde je sice interrupce legální, ale pro ženu bývá velmi nesnadné takový zákrok si zajistit, a to i v případě risikového těhotenství), naopak její příliš úzké vymezení vytváří z osob, které se rozhodnou řídit svým přesvědčením, jež nadřadí zákonu, delikventy a tyto vystavuje trestní nebo pracovněprávní represi, aniž by existoval reálný předpoklad, že tím jejich přesvědčení nebo jednání ovlivní. Příkladem je komunistické Československo, které posílalo osoby odmítající z náboženských důvodů nastoupit vojenskou službu se zbraní do vězení.

V ústavní rovině je svoboda svědomí – nikoli však explicite výhrada svědomí – zakotvena v čl. 15 Listiny základních práv a svobod; odst. 3 výslovně stanoví, že nikdo nesmí být nucen vykonávat vojenskou službu, pokud je to v rozporu s jeho svědomím nebo s jeho náboženským vyznáním. Vzhledem k uskutečněné profesionalisaci armády jde však fakticky o mrtvou literu.