Správní řízení
Správní řízení (angl. administrative proceedings, fr. procès administratif, procédure administrative, něm. Verwaltungsverfahren) je druh řízení, jímž správní úřady jednají s fysickými a právnickými osobami. Předpisem komplexně upravujícím správní řízení je správní řád.
Správní řízení je universální procesní režim, tzn. není dovoleno, aby správní úřad činil úkony vůči fysickým a právnickým osobám mimo jeho rámec; přestože se hovoří např. o daňovém nebo přestupkovém řízení, jde pouze o zvláštní podtypy správního řízení. Totéž platí i o různých kontrolních nebo inspekčních řízeních, u kterých se úřady někdy snaží předstírat, že se o správní řízení nejedná, takže účastníkům v něm nepříslušejí žádná procesní práva. Takový postup je však nezákonný.
Správní řízení většinou směřuje k vydání rozhodnutí, jehož právní mocí se řízení končí.
Ve správním řízení být zvykem hovořit místo o (procesních) stranách o účastnících řízení, tyto termíny jsou však záměnné.
Zásady správního řízení
Správní řízení, zvlášť v moderním (tzv. judicialisovaném) pojetí, je v mnoha aspektech blízké řízení před soudem, je jeho zjednodušenou podobou. Uplatňují se v něm proto i některé shodné zásady; v řadě směrů se však toto řízení od řízení před soudem liší.
- Zásada legality a zásada oficiality. Správní úřad jedná ve správním řízení jen na základě zákonného zmocnění a z úřední povinnosti. Svévole a diskriminační přístupy jsou vyloučeny, a to i tehdy, když zákon dává správnímu úřadu možnost rozhodnout na základě správního uvážení.
- Zásada písemnosti. Všechny podklady pro rozhodnutí musí být zachyceny v písemné podobě a musí být součástí spisu.
- Zásada ústnosti platí jen v některých řízeních, např. v řízení přestupkovém. V jiných případech může správní úřad od ústního jednání upustit a rozhodnout jen na základě písemných podkladů, které sám shromáždil nebo které předložili účastníci řízení.
- Zásada audiatur et altera pars zajišťuje účastníkům právo seznámit se se všemi podklady, na jejichž základě bude vydáno rozhodnutí, vyjádřit se k nim a navrhovat na podporu svých tvrzení důkazy.
- Zásada přímosti brání rozhodovat na základě hodnocení důkazů "z druhé ruky", např. toho, jak byly vyhodnoceny jiným správním orgánem nebo v jiném řízení.
- Zásada rovnosti stran zajišťuje všem účastníkům stejná procesní práva.
- Zásada neveřejnosti. Ústní jednání ve správním řízení není na rozdíl od jednání před soudem přístupné veřejnosti, ledaže by správní úřad rozhodl o jeho zpřístupnění.
- Zásada materiální pravdy. Správní úřad se musí snažit zjistit vždy správně a úplně skutkový stav, nestačí, aby se spokojil se shodnými tvrzeními účastníků.
- Zásada projednací má ve správním řízení místo jen omezeně u určitých druhů řízení, většinou ustupuje zásadě vyhledávací - správní úřad sám aktivně vyhledává důkazy potřebné k rozhodnutí, nespokojuje se se skutkovým materiálem, který do věci vnesli účastníci.
- Zásada právní pomoci ukládá správnímu úřadu poskytovat účastníkům, které nejsou v řízení zastoupeni advokátem, poučení o jejich procesních právech, aby v důsledku jejich neznalosti neutrpěli újmu na svých právech.
Situace v České republice
Po změně režimu v r. 1989 se veřejná správa dostala do složité situace, kdy byla jednak vystavena tlaku ze strany pravicových stran (zejména ODS), které poukazovaly na bytnění a neefektivitu byrokracie, jednak se pro její úředníky otevřely atraktivní možnosti kariéry v soukromé sféře. Celková výkonnost veřejné správy se proto objektivně zhoršila, což se promítlo i do průběhu jednotlivých správních řízení.
Základní problémy správního řízení v jeho současné podobě spočívají v jeho pomalosti, složitosti a formalismu při rozhodování. Úřady od účastníků vyžadují - někdy se zákonnou licencí, někdy svévolně - velké množství podkladů, které by si snadno mohly obstarat samy z informačních systémů veřejné správy, rozhodovací činnost záměrně rozkládají do týdnů a měsíců tam, kde by snadno mohly rozhodnout a své rozhodnutí účastníkům oznámit během hodin. To motivuje korupci, která je v České republice ve všech oblastech veřejné správy značná, v některých případech srovnatelná s rozvojovými africkými a jihoamerickými zeměmi.
