Evropské právo
Evropské právo je systém původně mezinárodních smluv a obyčejů, který upravuje vztahy mezi státy v rámci evropských společenství. Od rozsudku Costa v. ENEL má evropské právo stále více federální charakter, což se projevuje zejména v nařízení, neboť jsou přímo použitelné.
Dělení
- primární právo – upravuje samotné vztahy mezi státy, musí je ratifikovat všechny státy jednotlivě a
- sekundární právo, které se zabývá právními úpravami všech oblastí vymezených primárním právem.
Mezi prameny sekundárního evropského práva patří
Při přípravě evropského předpisu evropská komise nejprve vyhotoví zelenou knihu. Ta je základem diskusse a je v ní proto více otázek než odpovědí. Shrnutím diskusse je bílá kniha, která je tak podkladem pro vypracování paragrafovaného znění. Oba druhy knih patří mezi evropské soft law.
Speciální označení evropských předpisů má zkratku CELEX.
Příprava evropských předpisů
Jakmile evropská kommisse připraví osnovu, je zaslána radě EU a evropskému parlamentu ke schválení. V rámci rady EU se k ní v pracovních skupinách (B.1 až K.5) vyjadřují členské státy. V ČR k tomu účelu slouží resortní koordinační skupiny (RKS)[1], které připravují různé druhy posic:
- rámcová posice definuje výchozí posici ČR k projednávané osnově.
- instrukce určuje posici ČR k dílčí projednávané otázce.
- mandát je závěrečným dokumentem posice ČR pro radu EU na úrovni ministrů. Svým charakterem se podobá instrukci, svým obsahem rámcové posici.
Posice ČR schvaluje Výbor pro Evropskou unii, který je pracovním orgánem vlády. Má 2 formáty:
- na úrovni svých členů (V–EU), tj. členů vlády
- na pracovní úrovni (PV–EU), tj. náměstků ministrů
Vizte též
Prameny a literatura
- Markéta Whelanová: Problémy české legislativy související s implementací práva ES/EU. In Právní rozhledy 24/2008, pp. 883–887; kritika kvality evropských předpisů.
