Nejvyšší soud České republiky

Přejít na: navigace, hledání
Budova Nejvyššího soudu v Brně

Nejvyšší soud České republiky se sídlem v Brně je spolu s Nejvyšším správním soudem nejvyšším článkem soustavy obecných soudů České republiky.

Československo

Československý nejvyšší soud vznikl v roce 1918 v Praze, brzy nato byl zásluhou tehdejšího prvního děkana Právnické fakulty Masarykovy univerzity a poslance Františka Weyra přesunut do Brna zákonem č. 216/1919 Sb., o Nejvyšším soudě, kde zahájil činnost 5. 11. 1919. Zde existoval i v období Protektorátu Čechy a Morava v letech 1939–45, kdy část jeho soudců a zaměstnanců zahynula při bombardování 20. 11. 1944 (pamětní deska na budově jeho dřívějšího detašovaného pracoviště Brno, Malinovského náměstí 4). Zákonem č. 267/1949 Sb., o úpravě některých organizačních otázek v oboru soudnictví byl Nejvyšší soud k 1. 1. 1950 přesunut do Prahy.

Historie

V důsledku federalizace Československa v roce 1969 vedle československého Nejvyššího soudu vznikl rovněž v Praze Nejvyšší soud České socialistické republiky. V roce 1991 byl schválen zákon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích měnící sídlo soudu dle návrhu moravské poslankyně Sněmovny lidu Federálního shromáždění Marty Buřivalové-Nazari, který znovu přesunul sídlo československého Nejvyššího soudu do Brna, což se však realizovalo až k roku 1993, kdy se přeměnil na Nejvyšší soud ČR. Dosavadní republikový Nejvyšší soud České republiky se stal Vrchním soudem v Praze. Významnou změnou byl v roce 2000 i krok předsedkyně Elišky Wagnerové, která po vzoru Ústavního soudu, zřídila ještě bez zákonné úpravy pozice asistentů soudců Občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu a následně iniciovala jejich zákonné zakotvení a uznávání jejich praxe, což bylo postupně upraveno na návrh poslance Zdeňka Koudelky v § 16 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, § 38b občanského soudního řádu a § 27c trestního řádu a v dalších zákonech týkajících se právnických povolání.

V roce 2006 odvolal prezident Václav Klaus předsedkyni Nejvyššího soudu Ivu Brožovou. Ta se proti odvolání bránila u Ústavního soudu, který její odvolání zrušil, když zrušil část zákona o soudech a soudcích, která umožňovala odvolání předsedů a místopředsedů soudů. Následně jmenoval prezident Jaroslava Bureše místopředsedou soudu. I toto jmenování zrušil na návrh Brožové Ústavní soud nálezem z 12. 9. 2007, když konstatoval, že předsedu a místopředsedu Nejvyššího soudu lze jmenovat jen z řad soudců tohoto soudu a ne všech soudců, přičemž předtím konstatoval, že Bureš nebyl jako soudce přidělen k Nejvyššímu soudu pro absenci povinného souhlasu jeho předsedkyně. Proti tomuto výroku jako neústavnímu protestovala část ústavních soudců i právnické veřejnosti, neboť ústava výslovně stanoví, že předseda a místopředsedové Nejvyššího soudu jsou jmenováni ze soudců bez omezení na tento soud, což je rozdíl od Nejvyššího správního soudu, kde takovéto omezení jen na soudce Nejvyššího správního soudu stanoví soudní řád správní.

Složení

Má 62 tabulkových soudců; ve skutečnosti 59.

předsedové nejvyššího soudu
místopředsedové nejvyššího soudu
  • Pavel Kučera (1993–2010)
  • Jaroslav Bureš (2006–2007; jeho jmenování zrušil ústavní soud)
  • Roman Fiala (od 1. ledna 2011)[1]

Kollegia

Jsou stanovena rozvrhem práce.[2]

  • mimo kollegia:
    • 1 Skno … 1. kárný senát – pro soudce
    • 2 Skno … 2. kárný senát – pro státní zástupce (Stanislav Rizman, František Hrabec, Dagmar Šturmová, František Vondruška a Jan Plaisner)
  • trestní kollegium[3]: 7 standardních senátů a 23 soudců
    • 3 Tdo … 1. trestní senát (Eduard Teschler, Vladimír Jurka, Petr Šabata a Robert Fremr)
    • 4 Tdo … 2. trestní senát (František Hrabec, Jiří Pácal a Danuše Novotná)
    • 5 Tdo … 3. trestní senát (František Púry, Blanka Roušalová a Pavel Šámal)
    • 6 Tdo … 4. trestní senát (Jan Engelmann, Vladimír Veselý a Ivo Kouřil)
    • 7 Tdo … 5. trestní senát (Petr Hrachovec, Michal Mikláš a Jindřich Urbánek)
    • 8 Tdo … 6. trestní senát (Jan Bláha, Věra Kůrková a Milada Šámalová)
    • 9 Tz … trestní senát ke stížnostem pro porušení zákona; od roku 2000 nečinný
    • 10 Zp … zvláštní senát pro odvolání proti NKÚ (Jiří Pácal, Petr Šabata a Vladimír Veselý)
    • 11 Tdo … 7. trestní senát (Antonín Draštík, Karel Hasch a Stanislav Rizman)
    • 15 Tvo … trestní velký senát (9 soudců: Pavel Šámal, Jindřich Urbánek, František Púry, Vladimír Veselý, Jiří Pácal, Eduard Teschler, Stanislav Rizman, Věra Kůrková a Karel Hasch)
    • trestní evidenční senát (7 soudců: Karel Hasch, Jan Bláha, Antonín Draštík, Věra Kůrková, František Púry, Stanislav Rizman, Pavel Šámal a Robert Fremr)
  • občanskoprávní a obchodní kollegium[4]: 8 občanskoprávních senátů a 3 obchodněprávní senáty
    • 20 Cdo … 1. soukromoprávní senát pro exekuce (Olga Puškinová, Miroslava Jirmanová, Vladimír Mikušek a Zbyněk Poledna)
    • 21 Cdo … 2. soukromoprávní senát pro pracovní právo (Ljubomír Drápal, Zdeněk Novotný, Mojmír Putna, Roman Fiala, Jitka Dýšková a Jiří Doležílek)
    • 22 Cdo … 3. soukromoprávní senát pro věcné právo (Jiří Spáčil, Michal Králík a Zdeněk Pulkrábek)
    • 23 Cdo … 4. soukromoprávní senát – obchodněprávní (Kateřina Hornochová, Zdeněk Des, Pavel Horák a Ing. Jan Hušek)
    • 25 Cdo … 5. soukromoprávní senát pro náhradu škody (Marta Škárová, Petr Vojtek a Robert Waltr)
    • 26 Cdo … 6. soukromoprávní senát – bytový (Věra Korecká, Miroslav Ferák a Pavlína Brzobohatá)
    • 28 Cdo … 7. soukromoprávní senát – smíšený (Ludvík David, Josef Rakovský, Jan Eliáš, Iva Brožová, Petr Kraus a Zdeněk Sajdl)
    • 29 Cdo … 8. soukromoprávní senát – obchodněprávní (Ivana Štenglová, Zdeněk Krčmář, Petr Gemmel, Petr Šuk, Filip Cileček, Jiří Zavázal a Milan Polášek)
    • 30 Cdo … 9. soukromoprávní senát pro svéprávnost (Pavel Pavlík, Pavel Vrcha, Lubomír Ptáček, František Ištvánek a Pavel Simon)
    • 31 Odo … soukromoprávní velký senát (15 soudců: František Ištvánek, Iva Brožová, Ludvík David, Ljubomír Drápal, Roman Fiala, Miroslav Gallus, Kateřina Hornochová, JUDr. Věra Korecká, Zdeněk Krčmář, Blanka Moudrá, Pavel Pavlík, Olga Puškinová, Jiří Spáčil, Marta Škárová a Ivana Štenglová)
    • 32 Cdo … 10. soukromoprávní senát – obchodněprávní (Miroslav Gallus, Hana Gajdzioková a Pavel Příhoda)
    • 33 Cdo … 11. soukromoprávní senát (Václav Duda, Pavel Krbek, Ivana Zlatohlávková a Blanka Moudrá)
    • soukromoprávní evidenční senát (Robert Waltr, Petr Vojtek, Roman Fiala, Petr Gemmel, Zdeněk Krčmář, Václav Duda, Pavel Krbek, Michal Králík, Zdeněk Des, Pavel Pavlík, Miroslav Ferák a Josef Rakovský)

Působnost

Základem rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu je rozhodování o mimořádných opravných prostředcích, tj. o dovoláních a stížnostech pro porušení zákona. Vedle toho Nejvyššímu soudu přísluší určitá speciální agenda, např. rozhodování o uznání cizozemských rozhodnutí, a ve zvláštních případech je Nejvyšší soud i prostou odvolací instancí (jde o případy, kdy jako soud I. stupně rozhodoval vrchní soud). V minulosti docházelo ke konfliktům mezi Nejvyšším soudem a Ústavním soudem. V této souvislosti se hovoří o "válce soudů".

Rozhodnutí

Nejvyšší soud na své internetové stránce[5] od roku 2000 uveřejňuje – zpočátku jako jediný soud v České republice – v anonymisované podobě veškerá svá rozhodnutí, a jeho rozhodovací činnost je tak zcela transparentní a judikatura snadno dostupná. Syntaxe hlubokého odkazu k judikátu v letech 2000–10 byla: http://www.nsoud.cz/rozhod.php?action=read&id=číslo, kde číslo je interní identifikátor dokumentu. To po jistou dobu fungovalo i nadále, pouze www bylo nutno nahradit old, např. http://old.nsoud.cz/rozhod.php?action=read&id=6214. V letech 2010–2 byla následující:

http://www.nsoud.cz/JudikaturaNS_new/judikatura_prevedena2.nsf/WebSearch/kód, kde kód je interní alfanumerický identifikátor dokumentu, např. 6538B3C49DF4BA2BC12575EF0037B973.

Od roku 2012 je tato:

http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/kód/?openDocument&Highlight=0,, kde kód je interní alfanumerický identifikátor dokumentu, např. FDAE23879B2E03FCC1257983005BB8F0.

NS ČR svá rozhodnutí třídí to těchto kategorií:

  • A – rozhodnutí navržená k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Tato rozhodnutí jsou rozesílána k připomínkám vybraným institucím (např. ústřední orgány státní správy, soudy, Nejvyšší státní zastupitelství, právnické fakulty, profesní komory) a poté projednána na zasedání příslušného kolegia Nejvyššího soudu. Není-li rozhodnutí k publikaci schváleno, přeřadí se do nižší kategorie.
  • B – významná rozhodnutí nezařazená do skupiny A.
  • C – ostatní rozhodnutí řešící hmotněprávní otázku, pokud nepatří do skupin A nebo B
  • D – věci výkonu rozhodnutí a ostatní rozhodnutí řešící procesní problematiku, nepatří-li do skupin A nebo B
  • E – u občanskoprávního a obchodního kolegia jednoduchá procesní rozhodnutí (např. zastavení dovolacího řízení, odmítnutí dovolání, odklad vykonatelnosti). U trestního kolegia rozhodnutí, jimiž se nerozhoduje ve věci samé (např. rozhodnutí o vazbě, opravné usnesení).
  • EU – rozhodnutí, ve kterých Nejvyšší soud aplikoval právo Evropské unie.[6]

Vizte též

Další odkazy

Citováno podle "https://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=Nejvyšší_soud_České_republiky&oldid=17718"