Nařízení

Nařízení je obecné označení podzákonného právního předpisu.

Nařízení je vždy prováděcím předpisem, tzn. je omezeno tím, co stanovuje jím prováděný zákon (nařízení musí normovat secundum et intra legem, tzn. podle zákona a v souladu s ním).

Druhy nařízení

• odvozené
• originární – předpisy samosprávy. V případě ČR se o jejich originaritě pochybuje.

Konkrétní typy nařízení

• vládní nařízení, v dikci platného právního řádu nařízení vlády jako pozůstatek federace. Vydává ho vláda.
• vyhláška ministerstva. Původně nebyla považována za právní předpis, cf. vyhlášky, jímž se publikovaly mezinárodní smlouvy. Nyní tuto funkci vyhlášek převzala sdělení.
• vyhláška obce nebo kraje. Je vydávána v samostatné působnosti, a proto bývá považována za originární předpis.
• nařízení obce nebo kraje. Je vydáváno v přenesené působnosti, a proto je jednoznačně považováno za odvozený předpis.

V případě obcí a krajů upravuje nařízení záležitosti v přenesené působnosti obce nebo kraje, čímž se liší od vyhlášky, která se týká samostatné působnosti obce. Vládní nařízení se svou právní povahou podobají vyhláškám ústředních správních úřadů. Rozdíl spočívá v tom, že vláda k vydání nařízení nemusí být výslovně zmocněna zákonem, její pravomoc vyplývá přímo z Ústavy a může nařízením provést kterýkoli zákon i bez výslovného zákonného zmocnění (v praxi se však této možnosti nevyužívá).

• Dušan Hendrych et al.: Správní právo. Obecná část.