Asistent soudce

Asistent soudce je odborný pomocník soudce. Mladší obdobou této funkci je asistent státního zástupce.

Do funkce asistenta soudce jmenuje předseda příslušného soudu, podmínkou je vysokoškolské magisterstké vzdělání v oboru právo. Pro asistenty Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu platí, že každý soudce ze zákona musí mít alespoň jednoho asistenta, jsou jmenováni na návrh soudce, o jehož asistenta se jedná, a výkon jejich funkce je uznáván jako praxe justičního čekatele či jiná zákonem upravená právní praxe - státní zástupce, asistent státního zástupce, právní čekatel, advokát, advokátní koncipient, soudní exekutor, exekutorský koncipient či kandidát, notář, notářský koncipient či kandidát.

Funkce asistenta soudce byla nejprve zřízena u Ústavního soudu v Brně § 8-10 a 41 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Po vzoru Ústavního soudu zřídila bez zákonné úpravy tyto pozice na Nejvyšším soudě jeho předsedkyně Eliška Wagnerová nejprve pro soudce občanskprávního a obchodního kolegia. Zákonné zakotvení a uznávání jejich praxe pak bylo postupně upraveno na návrh poslance Zdeňka Koudelky v § 16 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích pro Nejvyšší soud a v § 36a pozdější změnou zákona o soudech a soudcích zákonem č. 79/2006 Sb. pro ostatní obecné soudy, § 14 soudního řádu správního č. 150/2002 Sb. pro Nejvyšší správní soud, § 38b občanského soudního řádu a § 27c trestního řádu a v dalších zákonech týkajících se právnických povolání.