Kasační stížnost

Kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem používaným ve správním soudnictví.

Lze jí napadnout pravomocná rozhodnutí krajských soudů, a to z poměrně širokého výčtu kasačních důvodů. Kromě vad řízení a chybného právní posouzení lze namítat i nesprávné hodnocení důkazů soudem I. stupně, nové důkazy však navrhovat není možné.

O kasačních stížnostech rozhoduje Nejvyšší správní soud. Ten byl obnoven až v r. 2003 a potýká se dlouhodobě s nezvládnutým nápadem věcí i s nízkou kvalitou svých soudců, kteří byli jmenováni presidentem Václavem Havlem narychlo a bez potřebné selekce. O kasačních stížnostech proto rozhoduje Nejvyšší správní soud i dva roky, což velmi znesnadňuje posici žalobců, kteří se domáhají ochrany před postupem státních úřadů a nejsou spokojeni s prvoinstančním rozsudkem. Nejvyšší správní soud není oprávněn rozhodnout na základě kasační stížnosti sám, může pouze napadené rozhodnutí zrušit a vrátit k novému rozhodnutí krajskému soudu.V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel, který nemá sám právnické vzdělání, zastoupen advokátem.

Podle § 104 odst. 1 SŘS: "Kasační stížnost ve věcech volebních a ve věcech místního referenda je nepřípustná." Důvodová zpráva, která tuto nesmyslnou úpravu zavedla, v duchu nejhlubší legislativní svévole o důvodech zcela mlčí: "V rámci soudního přezkumu se navrhují nová procesní ustanovení v zákoně č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, upravující řízení navazující na věcnou úpravu v návrhu zákona, tedy ve věci určení, že návrh na konání místního referenda nemá nedostatky, popřípadě rozhodnutí o tom, že má být místní referendum vyhlášeno, a o neplatnosti hlasování nebo rozhodnutí přijatého v místním referendu. Navrhovaná úprava se zařazuje do části volebního soudnictví, kam svým charakterem patří."[1] Přezkumnou roli NSS tak musí supplovat ústavní soud.