Ústava
Ústava (lat. constitutio, angl. a fr. constitution, něm. Verfassung, Grundgesetz) je v materiálním smyslu soubor norem, které rozdělují státní moc a stanovují pravomoci nositelů státní moci. Ve formálním smyslu se jedná o základní zákon státu, který stanoví náležitosti státního zřízení a upravuje postavení občanů vůči státu.
Některé Ústavy (nikoli však česká) obsahují i katalog základních práv; v jiných je tato úprava provedena zvláštním právním předpisem, např. Listinou základních práv a svobod. Ústava bývá až na výjimky (Velká Británie) psaná a většinou i rigidní, tzn. jsou stanovena poměrně přísná pravidla, za nichž lze Ústavu změnit. Některá její ustanovení bývají absolutně rigidní, tzn. nezměnitelná, jiná jsou rigidní relativně, takže procedura jejich změny je přísnější než v případě prostých zákonů, změna však není vyloučena.
Některé státy ústavu ve formálním smyslu nemají, např. Spolková republika Německo nebo Stát Israel.
Součástí moderních ústav bývá preambule.
Obsah
Druhy ústav
- právní - žádoucí cílový model rozložení mocí ve státě je upraven základním zákonem
- faktická - reálně se uplatňující ústavní zřízení v určitém státě
- v materiálním smyslu - všechna právní pravidla, která upravují ústavní materii
- ve formálním smyslu - právní dokument, který řeší otázku ústavní materie
- v ideálním smyslu - právní akt, zajišťuje určitá práva
- rigidní - k její změně je potřeba komplikovanější postup než ke změně obyčejných zákonů
- flexibilní - stejný postup jako ke změně zákonů
- psaná
- nepsaná
- reálná - znění ústavy se shoduje se skutečným stavem věcí
- fiktivní - znění ústavy se neshoduje se skutečným stavem věcí
- původní - ústava, která vznikla bez inspirace jiným ústavním textem
- přenesená - některé její prvky přenešeny z již existující ústavy
- revoluční - ústavy vzniklé během revoluce
- dohodnutá - výsledkem jednání
- oktrojovaná - darována autoritou (panovníkem)
Příjímání ústavy
Ústava je přijímána v ústavodárné proceduře.
Ústava Spojeného království
Spojené království formální ústavu nemá. Za charty (části) ústavy se považují (William Blackstone – Commentaries on the Laws of England, 1765–1769):
- Magna charta (1215)
- Prosba o práva (1628)
- Habeas corpus (1679)
- Listina práv (1689)
- Zákon o nástupnictví (1701)
Ústavy platné na území České republiky
- vladislavské zřízení zemské z roku 1500
- česká konfederace z roku 1619[1]
- obnovené zřízení zemské z roku 1627
- dubnová ústava z roku 1848
- březnová ústava z roku 1849[1]
- únorová ústava z roku 1861
- prosincová ústava z roku 1867
- prozatímní ústava z roku 1918
- ústava z roku 1920
- ústava 9. května z roku 1948
- "socialistická" ústava z roku 1960
- ústava ČR z 16. prosince 1992
Novely české ústavy
- č. 347/1997 Sb. – zbytečná novela kvůli VÚSC.
- č. 300/2000 Sb. – vysílání vojsk.
- č. 448/2001 Sb. – novela ČNB: místo péče o stabilitu měny nyní ČNB pečuje o cenovou stabilitu.
- č. 395/2001 Sb. – změna dualistického systému mezinárodního práva na monistický.
- č. 515/2002 Sb. – zbytečná novela kvůli referendu o EU. Ústava byla zaneřáděna jednorázovými právními normami, nyní již konsumovanými.
Vizte též
Poznámky pod čarou
Další odkazy
- Česká ústava v účinném znění
- Důvodová zpráva k ústavě ČR
- Návrh Ústavy 9. května (1948)
- Frankfurtská říšská ústava (28. března 1849) (německy)
- Ústava České republiky (pěkný přehledový článek)
