Laik
Laik (lat. laicus, původem z řeckého λαϊκός = světský) se v právu nazývá osoba stojící mimo právnickou profesi.
Jako v mnoha jiných oborech lidské činnosti, která je závislá na velmi specifických odborných vědomostech a dovednostech, existuje mezi odborníky a laiky imanentní napětí a nedůvěra.
V české právu je tento stav pramení i z toho, že v době před r. 1989 patřili právníci k nejzkompromitovanějším profesím vůbec: soudci byli při rozhodování citlivějších případů závislí na pokynech komunistické strany, advokáti měli obavu efektivně hájit zájmy svých klientů, neboť jim samotným hrozil postih, a státní zástupci (prokurátoři) byli přímým nástrojem totalitní represe. K očistě justice v polistopadovém období, právě s ohledem na odbornou složitost práva, fakticky vůbec nedošlo, odstraněny byly víceméně jen osoby, které si zadaly se Státní bezpečností (těch však bylo málo, neboť samozřejmou podmínkou výkonu soudcovského nebo prokurátorského povolání bylo členství v komunistické straně a členy strany StB verbovat ke spolupráci až na výjimky nemohla). Prověrky na počátku 90. let 20. století byly zcela formální, takže soudcovský nebo prokurátorský talár si směli ponechat i ti, kteří se prokazatelně a přímo podíleli na komunistickém bezpráví.
Vysoká míra korupce v české justici rovněž k důvěře laické veřejnosti nepřispívá.
