Právní odvětví

Právní odvětví je část právního řádu vymezená pro didaktické a doktrinární potřeby.

Právo je jen jedno, a proto je každé dělení víceméně umělé, protože právo nelze dělit na nedisjunktní odvětví, resp. theoreticky by to šlo, ale v praxi se to neujalo.

• právní odvětví soukromého práva (občanského práva v širším slova smyslu):
  1. občanské právo (v užším slova smyslu) = obecné soukromé právo
     • rodinné
     • majetkové: právo k nehmotným statkům (authorské právo a práva průmyslová), cenné papíry
  2. obchodní právo = zvláštní soukromé právo
  3. pracovní právo = zvláštní soukromé právo
  4. mezinárodní právo soukromé = zvláštní soukromé právo
  5. občanské procesní – je zvláštním právním odvětvím, neboť je processní komplementaritou ke všem druhům soukromého práva. Po obsahové stránce je však bezpochyby právem veřejným, neboť řízení u soudu je výkonem veřejné moci.
• právní odvětví veřejného práva:
  1. správní právo – je základním právním odvětvím veřejného práva. Ostatní odvětví z něho vycházejí.
     1. právo životního prostředí
     2. právo sociálního zabezpečení
     3. finanční právo: daňové, rozpočtové, měnové a investiční právo.
  2. ústavní právo – někdy je též zváno státní.
  3. mezinárodní právo veřejné
     • evropské právo
  4. trestní právo – jak hmotné, tak procesní trestní právo tvoří dohromady jen jedno právní odvětví. Je zvláštním druhem – dá se dost dobře zařadit do soukromého práva. Ale pokud je vůdčí zásadou trestní procesu princip officiality, jedná se o veřejné právo (vizte též výklad o soukromém a veřejném právu).

Odkazovat na jednotlivá právní odvětví v právních předpisech je přežitek kommunismu, kdy se z ideologických důvodů byl popírán rozdíl mezi veřejným a soukromým právem, užitečnost a věcná správnost obou pojmů a autonomie soukromoprávních jednání byla záměrně oslabována a podřizována tvrzenému celospolečenskému zájmu. Naposledy se to objevilo v § 1 odst. 3 nového správního řádu: "Tento zákon se nepoužije pro občanskoprávní, obchodněprávní a pracovněprávní úkony prováděné správními orgány a na vztahy mezi orgány téhož územního samosprávného celku při výkonu samostatné působnosti." Výraz "občanskoprávní, obchodněprávní a pracovněprávní úkony" je nevhodným subsitutem pro tradiční pojem soukromé právo. Nový správní řád však trpí přežitky kommunistické terminologie na více místech, např. správní orgán místo správní úřad, účastník řízení místo strana nebo dotčená osoba místo účastník.

Angloamerické právo

Shora naznačené dělení se však uplatňuje pouze v kontinentální právní kultuře, v systémech angloamerických je toto kritérium do značné míry podružné. V případě, že v řízení vystupuje stát, činí tak v personifikované podobě jako – ve Velké Británii – The Crown (Koruna), popř. The King/The Queen (král/královna), nebo – v USA – jako The People (lid) nebo The State of ... (Stát ...).

Tím je zdůrazněna nezávislost soudní moci na exekutivě a příslušná řízení mají pak charakter, který odpovídá kontinentálnímu soukromému právu – jde primárně o spor dvou stran, jehož projednání soudem je vedeno zásadami kontradiktorního řízení.

Slovní spojení public law a private law se v anglickém jazyce v tomto smyslu vůbec neužívají.

Prameny a literatura

• Karel Eliáš, Michaela Zuklínová: Principy a východiska nového kodexu soukromého práva. Linde, Praha 2001