Ústavní zákon: Porovnání verzí
d (Link) |
d (Robot: Automated text replacement (-\[\[:cs:[^\|]*\|([^\]]*)\]\] +\1)) |
||
| (Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí od 3 dalších uživatelů.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
| − | '''Ústavní zákony''' jsou právní | + | '''Ústavní zákony''' jsou [[právní předpis]]y nejvyšší právní síly, které mají přednost na zákonem i podzákonným právním předpisem. Upravují nejdůležitější otázky právního řádu, [[základní práva|základní (ústavní) práva]], změny [[Ústava|Ústavy]], vedení státních [[hranice|hranic]] apod. Ústavní zákony jsou součástí [[ústavní řád|ústavního řádu (pořádku)]] České republiky. |
| − | Ústavním zákonem je i [[Ústava]] a měla by jím být (avšak z důvodu nestandardní formy republikace po rozpadu | + | Ústavním zákonem je i [[Ústava]] a měla by jím být (avšak z důvodu nestandardní formy republikace po rozpadu federace od r. 1993 není) [[Listina základních práv a svobod]]. |
Ústavní zákony lze měnit nebo derogovat (rušit) pouze ústavním zákonem. | Ústavní zákony lze měnit nebo derogovat (rušit) pouze ústavním zákonem. | ||
| Řádka 7: | Řádka 7: | ||
Rozlišování prostých a ústavních zákonů je českou zvláštností a je obecně považováno za neobvyklé. Je rovněž zdrojem určitých ústavněprávních komplikací, neboť ústavní zákony nemá právo přezkoumávat ani [[Ústavní soud]] a není tak k disposici žádná mimoparlamentní procedura pro případ, že se ústavní zákon nebo některé jeho ustanovení dostane samo do rozporu s ústavou (tzn. [[ústavní řád]] bude vnitřně rozporný). | Rozlišování prostých a ústavních zákonů je českou zvláštností a je obecně považováno za neobvyklé. Je rovněž zdrojem určitých ústavněprávních komplikací, neboť ústavní zákony nemá právo přezkoumávat ani [[Ústavní soud]] a není tak k disposici žádná mimoparlamentní procedura pro případ, že se ústavní zákon nebo některé jeho ustanovení dostane samo do rozporu s ústavou (tzn. [[ústavní řád]] bude vnitřně rozporný). | ||
| − | Tato situace, jak upozorňují někteří právní theoretici (např. [[Vladimír Mikule]] z Právnické fakulty | + | Tato situace, jak upozorňují někteří právní theoretici (např. [[Vladimír Mikule]] z Právnické fakulty University Karlovy v Praze), je aktuální v případě [[eurozatykač]]e. Současné znění [[Listina základních práv a svobod|Listiny]] nedovoluje vydat českého občana k trestnímu stíhání do ciziny. [[Implementace]] eurozatykače, k níž došlo novelou [[trestní řád|trestního řádu]], je proto neústavní a není vyloučeno, že ji [[Ústavní soud]] zruší. Jestliže by poté byla novelisována samotná Listina (což by se muselo stát ústavním zákonem; takový zákon byl již jednou [[Poslanecká sněmovna|sněmovnou]] odmítnut), vznikne stav, který bude v rozporu s příkazem čl. 1 Listiny, že [[základní práva]] jí garantovaná jsou nezrušitelná. Ústavní soud však není oprávněn tento ústavní zákon zrušit a porušené základní právo se proto ocitne bez soudní ochrany. |
| + | |||
| + | [[Kategorie:Legislativa]] | ||
| + | [[Kategorie:Ústavní právo]] | ||
Aktuální verse z 8. 10. 2006, 19:09
Ústavní zákony jsou právní předpisy nejvyšší právní síly, které mají přednost na zákonem i podzákonným právním předpisem. Upravují nejdůležitější otázky právního řádu, základní (ústavní) práva, změny Ústavy, vedení státních hranic apod. Ústavní zákony jsou součástí ústavního řádu (pořádku) České republiky.
Ústavním zákonem je i Ústava a měla by jím být (avšak z důvodu nestandardní formy republikace po rozpadu federace od r. 1993 není) Listina základních práv a svobod.
Ústavní zákony lze měnit nebo derogovat (rušit) pouze ústavním zákonem.
Rozlišování prostých a ústavních zákonů je českou zvláštností a je obecně považováno za neobvyklé. Je rovněž zdrojem určitých ústavněprávních komplikací, neboť ústavní zákony nemá právo přezkoumávat ani Ústavní soud a není tak k disposici žádná mimoparlamentní procedura pro případ, že se ústavní zákon nebo některé jeho ustanovení dostane samo do rozporu s ústavou (tzn. ústavní řád bude vnitřně rozporný).
Tato situace, jak upozorňují někteří právní theoretici (např. Vladimír Mikule z Právnické fakulty University Karlovy v Praze), je aktuální v případě eurozatykače. Současné znění Listiny nedovoluje vydat českého občana k trestnímu stíhání do ciziny. Implementace eurozatykače, k níž došlo novelou trestního řádu, je proto neústavní a není vyloučeno, že ji Ústavní soud zruší. Jestliže by poté byla novelisována samotná Listina (což by se muselo stát ústavním zákonem; takový zákon byl již jednou sněmovnou odmítnut), vznikne stav, který bude v rozporu s příkazem čl. 1 Listiny, že základní práva jí garantovaná jsou nezrušitelná. Ústavní soud však není oprávněn tento ústavní zákon zrušit a porušené základní právo se proto ocitne bez soudní ochrany.
