Duchovní: Porovnání verzí
d (Typo) |
(Doplněna etymologie) |
||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
| − | '''Duchovní''' (lat. ''minister sacer'' = posvátný služebník) se v [[kanonické právo|kanonickém právu]] nazývá osoba, která platně přijala [[svátost]] [[svěcení]] (ordinaci). | + | '''Duchovní''' (lat. ''minister sacer'' = posvátný služebník nebo pozdně lat. ''clericus''; od toho rovněž '''klérus''' pro označení duchovenského stavu) se v [[kanonické právo|kanonickém právu]] nazývá osoba, která platně přijala [[svátost]] [[svěcení]] (ordinaci). |
Římskokatholická [[církev]] rozeznává tři stupně svěcení: | Římskokatholická [[církev]] rozeznává tři stupně svěcení: | ||
Verse z 22. 2. 2007, 21:47
Duchovní (lat. minister sacer = posvátný služebník nebo pozdně lat. clericus; od toho rovněž klérus pro označení duchovenského stavu) se v kanonickém právu nazývá osoba, která platně přijala svátost svěcení (ordinaci).
Římskokatholická církev rozeznává tři stupně svěcení:
Zvláštní svěcení pro úřad papeže neexistuje, papež je jen jedním z biskupů.
Podle katholických dogmat nelze o svěcení, jež vtiskuje vysvěcenci signum indelebile (nesmazatelné znamení) – podobně jako o křest – nikdy platně přijít. I duchovní, který byl exkomunikován z církve, zůstává proto vysvěcen.
