Duchovní

Přejít na: navigace, hledání

Duchovní (lat. minister sacer = posvátný služebník nebo pozdně lat. clericus; od toho rovněž klérus pro označení duchovenského stavu) se v kanonickém právu nazývá osoba, která platně přijala svátost svěcení (ordinaci).

Římskokatholická církev rozeznává tři stupně svěcení:

Zvláštní svěcení pro úřad papeže neexistuje, papež je jen jedním z biskupů.

Podle katholických dogmat nelze o svěcení, jež vtiskuje vysvěcenci character indelebilis (nesmazatelné znamení) – podobně jako o křest – nikdy platně přijít. I duchovní, který byl exkomunikován z církve, zůstává proto vysvěcen.

Viditelným znamením katholického duchovního je tonsura.

Duchovní nesmí uzavřít manželství a s výjimkou trvalých (doživotních) jáhnů, kteří přijali toto svěcení až v době manželství, je vyloučeno, aby se stal duchovním ženatý muž.

Vizte též