Laik: Porovnání verzí

Přejít na: navigace, hledání
(Formulace)
 
(Není zobrazeno 16 mezilehlých verzí od 4 dalších uživatelů.)
Řádka 1: Řádka 1:
'''Laik''' (lat. ''laicus'', původem z řeckého ''λαϊκός'' = světský) se v právu nazývá osoba stojící mimo právnickou profesi.
+
'''Laik''' (lat. ''laicus'', původem z řeckého ''λαϊκός'' = světský, angl. ''layman'', fr. ''laïc'', něm. ''Laie'') se v [[právo|právu]] nazývá osoba stojící mimo právnickou profesi.
 +
 
 +
Podle jedné z možných definic: "''Laikem'' v určitém oboru lidské činnosti je ten, kdo pro ni není odborně vyškolen. Jeho protikladem je tedy odborník." Podle ojedinělého názoru [[František Weyr|Františka Weyra]]: "Pojem laika nemá daleko k pojmu ''[[diletant]]''."<ref>''Časopis pro právní a státní vědu'', ročník XXVII/1946, s. 225.</ref>
  
 
Jako v mnoha jiných oborech lidské činnosti, které jsou závislé na specifických odborných vědomostech a dovednostech, existuje mezi odborníky a laiky imanentní napětí a nedůvěra.
 
Jako v mnoha jiných oborech lidské činnosti, které jsou závislé na specifických odborných vědomostech a dovednostech, existuje mezi odborníky a laiky imanentní napětí a nedůvěra.
  
V české právu je tento stav pramení i z toho, že v době před r. 1989 patřili právníci k nejzkompromitovanějším profesím vůbec: [[soudce|soudci]] byli při rozhodování citlivějších případů závislí na pokynech komunistické strany, [[advokát]]i měli obavu efektivně hájit zájmy svých klientů, neboť jim samotným hrozil postih, a [[státní zástupce|státní zástupci]] ([[prokurátor|prokurátoři]]) byli přímým nástrojem [[totalita|totalitní]] [[represe]]. K očistě [[justice]] v polistopadovém období, právě s ohledem na odbornou složitost práva, fakticky vůbec nedošlo, odstraněny byly víceméně jen osoby, které si zadaly se Státní bezpečností (těch však bylo málo, neboť samozřejmou podmínkou výkonu soudcovského nebo prokurátorského povolání bylo členství v komunistické straně a členy strany StB verbovat ke spolupráci až na výjimky nemohla). Prověrky na počátku 90. let 20. století byly zcela formální, takže soudcovský nebo prokurátorský [[talár]] si směli ponechat i ti, kteří se prokazatelně a přímo podíleli na komunistickém bezpráví.
+
Podle [[kanonické právo|can.]] 207 § 1 [[Codex iuris canonici|CIC]] 1983 je laikem ten pokřtěný věřící, který nemá [[svěcení]].<ref> [http://www.jgray.org/codes/cic83eng.html Codex iuris canonici 1983] (anglicky) </ref> K tomu je nutno podotknout, že většina [[řeholník]]ů dnes laiky není; hovoří se o řeholních [[kněz]]ích. Naopak ženy-řeholnice se nikdy duchovními stát nemohou, takže i Matka Teresa byla z hlediska [[církev]]ního učení laikem.
 
 
Vysoká míra [[korupce]] v české justici rovněž k důvěře laické veřejnosti nepřispívá.
 
  
 
== {{Interní odkazy}} ==
 
== {{Interní odkazy}} ==
 +
* [[právo]]
 
* [[soudce]]
 
* [[soudce]]
 
* [[státní zástupce]]
 
* [[státní zástupce]]
 
* [[notář]]
 
* [[notář]]
 
* [[advokát]]
 
* [[advokát]]
 +
* [[porota]]
 +
* [[duchovní]]
 +
 +
== Poznámky ==
 +
<references/>
  
 
[[Kategorie:Základní pojmy]]
 
[[Kategorie:Základní pojmy]]
 +
[[Kategorie:Kanonické právo]]

Aktuální verse z 26. 9. 2008, 21:49

Laik (lat. laicus, původem z řeckého λαϊκός = světský, angl. layman, fr. laïc, něm. Laie) se v právu nazývá osoba stojící mimo právnickou profesi.

Podle jedné z možných definic: "Laikem v určitém oboru lidské činnosti je ten, kdo pro ni není odborně vyškolen. Jeho protikladem je tedy odborník." Podle ojedinělého názoru Františka Weyra: "Pojem laika nemá daleko k pojmu diletant."[1]

Jako v mnoha jiných oborech lidské činnosti, které jsou závislé na specifických odborných vědomostech a dovednostech, existuje mezi odborníky a laiky imanentní napětí a nedůvěra.

Podle can. 207 § 1 CIC 1983 je laikem ten pokřtěný věřící, který nemá svěcení.[2] K tomu je nutno podotknout, že většina řeholníků dnes laiky není; hovoří se o řeholních knězích. Naopak ženy-řeholnice se nikdy duchovními stát nemohou, takže i Matka Teresa byla z hlediska církevního učení laikem.

Vizte též

Poznámky

  1. Časopis pro právní a státní vědu, ročník XXVII/1946, s. 225.
  2. Codex iuris canonici 1983 (anglicky)