Trest

Přejít na: navigace, hledání

Trest je vynucené odčinění viny, k polepšení viníka nebo k satisfakci prostřednictvím odplaty.

Existují 2 základní pojetí trestů:

  1. monistické – jakákoliv reprobace deliktu je trest
  2. dualistické – trest je jen taková sankce, kterou zákon jako trest označí. Jiné druhy reprobace jsou pouhým opatřením, které údajně nemají difamační charakter.

Laická i odborná veřejnost[1] v ČR tenduje k dualistickému pojetí trestu, zatímco ve světě je obvyklejší pojetí monistické. Doktrína se však snaží dualistické pojetí modifikovat: "Při tomto pojetí je však třeba uplatnit princip monismu při ukládání trestů a ochranných opatření, tj. ukládat např. zmenšeně příčetnému pachateli podle okolností buď jen trest nebo jen ochranné opatření, zvláště když by i ochranná opatření měla být konstruována tak, aby u nich měla svůj význam i určitá adekvátnost spáchanému činu (viz dále). Stejné pojetí přichází v úvahu i při koncipování detence jako zvláštního ochranného opatření."[2]

Církevní právo

V církevním právu jsou dva základní druhy trestů:

  1. censura (k polepšení) – cann. 1331–1335 CIC 1983: exkommunikace (excommunicatio) – za kacířství je automaticky (can. 1364 § 1), interdikt (interdictum) a suspense (suspensio). Censura nebo jiný spravedlivý trest je trest za výchovu dětí v jiném než katholickém náboženství (in religione acatholica, can. 1366), za odvolání k ekumenickému koncilu nebo sboru biskupů proti rozhodnutí papeže (can. 1372).
  2. trest odčiňující (k odplatě, pl. poenae expiatoriae) – cann. 1336–1338 CIC 1983:
    1. zákaz nebo příkaz zdržovat se na určitém místě nebo území,
    2. odnětí moci, úřadu, služby, práva, výsady, oprávnění, milosti, titulu, odznaků, dokonce i čistě čestných,
    3. zákaz vykonávat všechno, co je uvedeno pod n. 2 nebo zákaz vykonávat to na určitém místě nebo mimo určité místo; zákazy tohoto druhu nikdy nejsou pod trestem neplatnosti úkonu,
    4. přeložení z trestu na jiný úřad, nebo
    5. propuštění z duchovního stavu.

Vizte též

Další odkazy