Exkomunikace
Exkomunikace (nepřesně vyobcování, vyloučení z církve; lat. excommunicatio, z ex- + communio = přijímání svátosti eucharistie) je nejtěžší církevní trest. Je to nejpřísnější censura (nápravný trest).
Nejde při něm o to, jak české překlady naznačují, že by potrestaný pozbyl členství v církvi (to je podle církevního učení založeno objektivně kanonickoprávní skutečností přijetí křestu a nelze se jej nijak zbavit), ale jsou mu odepřeny všechny svátosti, nesmí se účastnit bohoslužby ani zastávat žádný církevní úřad a ztrácí nárok na další beneficia vyplývající z členství v církvi.
Exkomunikaci lze uložit buď rozsudkem, nebo vzniká jako samočinný trest za nejvážnější kanonickoprávní delikty.
V případě, že se odsouzený napraví, má právo na to, aby mu byl trest exkomunikace prominut. Kdo smí vyobcování nebo klatbu prominout, je individuální, u nejzávažnějších provinění platí papežský reservát, který vyhrazuje právo promíjet tresty Apoštolskému stolci.
Církevní zločiny trestané exkomunikací latae sententiae
- odpadnutí od víry (apostase)
- kacířství (bludařství, herese)
- rozkol v církvi (schisma)
- znesvěcení (desecratio) eucharistických způsob
- fysické napadení papeže
- odvolání (rekurs) proti rozhodnutí papeže ke koncilu nebo sboru biskupů
- rozhřešení spoluviníka smilného hříchu, je-li pachatelem kněz (samotné porušení celibátu se však trestá jen mírně)
- konsekrace biskupa bez papežského pověření (takto potrestány jsou obě strany)
- podstoupení nebo provedení interupce
- přímé porušení zpovědního tajemství
Vizte též
Další odkazy
- heslo Anathéma. In Ottův slovník naučný
