Svěcení
Svěcení neboli ordinace (lat. ordinatio; angl./fr. ordination, něm. Weihe) je církevní svátost, při níž je svěcenci trvalým a nezměnitelným způsobem udělena duchovní hodnost (ordo): z laika se stává jáhen, z jáhna kněz, popř. z kněze biskup.
V češtině se pro všechny tři úkony užívá pojmu "svěcení", avšak latina (a s ní řada dalších jazyků) užívá pro biskupské svěcení zvláštní výraz: consecratio (v češtině konsekrace).
Světit je oprávněn pouze řádně konsekrovaný biskup a svěcení lze podle kanonického práva udělit pouze pokřtěnému (ad validitatem) a biřmovanému (ad liceitatem) muži; římskokatholická církev svěcení žen dosud nepřipustila a vysvěcené ženy spolu s jejich biskupy-světiteli exkomunikuje.
Za jistých okolností lze vysvětit i ženatého muže, avšak pouze na trvalého (doživotního) jáhna.
Codex Iuris Canonici vypočítává přesné požadavky na adepty jednotlivých stupňů svěcení, z hlediska věku, vzdělání a procedury, kterou musí před přijetím svátosti podstoupit.
V běžném jazyce se hovoří i o "svěcení" kostela, liturgických předmětů apod. Zde však nejde o svěcení, nýbrž o svátostinu zasvěcení, popř. žehnání.