Usnesení: Porovnání verzí
d (Kategorie) |
d (terminologie) |
||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
'''Usnesení''' (angl. ''resolution'', ''(court) ruling'', fr. ''arrêt'', ''résolution'', něm. ''Beschluß'') je universální forma [[rozhodnutí]], používaná [[orgán veřejné moci|orgány veřejné moci]] pro jiná než [[meritorní]] rozhodnutí a obvyklá rovněž v rozhodování kolektivních orgánů [[právnická osoba|právnických osob]]. | '''Usnesení''' (angl. ''resolution'', ''(court) ruling'', fr. ''arrêt'', ''résolution'', něm. ''Beschluß'') je universální forma [[rozhodnutí]], používaná [[orgán veřejné moci|orgány veřejné moci]] pro jiná než [[meritorní]] rozhodnutí a obvyklá rovněž v rozhodování kolektivních orgánů [[právnická osoba|právnických osob]]. | ||
| − | Původní význam tohoto slova, tedy "rozhodnutí kolektivního orgánu", byl postupem času rozšířen i na rozhodování jednotlivce, např. [[samosoudce]], [[exekutor]]a apod. Tato terminologie není ovšem logická: je pojmově vyloučeno, aby se na svém rozhodnutí "usnesl" jednotlivec. | + | Původní význam tohoto slova, tedy "rozhodnutí kolektivního orgánu", byl postupem času rozšířen i na rozhodování jednotlivce, např. [[samosoudce]], [[exekutor]]a apod. Tato [[terminologie]] není ovšem logická: je pojmově vyloučeno, aby se na svém rozhodnutí "usnesl" jednotlivec. |
[[Poslanecká sněmovna]] a [[Senát (parlament)|Senát]] rozhodují usnesením o všech otázkách, které projednávají; tuto formu má i rozhodnutí o schválení [[zákon]]a. | [[Poslanecká sněmovna]] a [[Senát (parlament)|Senát]] rozhodují usnesením o všech otázkách, které projednávají; tuto formu má i rozhodnutí o schválení [[zákon]]a. | ||
Aktuální verse z 30. 7. 2009, 09:49
Usnesení (angl. resolution, (court) ruling, fr. arrêt, résolution, něm. Beschluß) je universální forma rozhodnutí, používaná orgány veřejné moci pro jiná než meritorní rozhodnutí a obvyklá rovněž v rozhodování kolektivních orgánů právnických osob.
Původní význam tohoto slova, tedy "rozhodnutí kolektivního orgánu", byl postupem času rozšířen i na rozhodování jednotlivce, např. samosoudce, exekutora apod. Tato terminologie není ovšem logická: je pojmově vyloučeno, aby se na svém rozhodnutí "usnesl" jednotlivec.
Poslanecká sněmovna a Senát rozhodují usnesením o všech otázkách, které projednávají; tuto formu má i rozhodnutí o schválení zákona.
Správní úřady a soudy rozhodují usnesením tam, kde nejde o rozhodnutí ve věci samé; v případě soudů je toto pravidlo částečně modifikováno a soudy rozhodují usnesením i o některých meritorních otázkách – usnesením se např. zamítá odvolání proti trestnímu rozsudku a nejednotné je i rozhodování dovolacího a kasačního soudu. Usnesení mívá oproti rozsudku, resp. správnímu aktu, zjednodušenou formu.
U právnických osob není forma rozhodování jednotně stanovena. V některých případech předepisuje rozhodovat usnesením zákon (např. pro rozhodování valné hromady akciové společnosti), v jiných je to dáno tradicí (např. v orgánech občanských sdružení).
V mezinárodním právu veřejném bývá obvyklé hovořit místo o usnesení o resoluci (např. Rady bezpečnosti Organisace spojených národů); obsahově jde však o totéž.
