Eucharistie

Svátost eucharistie (z řec. εὐχαριστία = díkuvzdání) je liturgický obřad, jímž křesťané zpřítomňují (re-presentují) novozákonní událost, Poslední večeři Páně, a některé církve (včetně římskokatholické) učí, že se v rámci jejího mystéria eucharistické způsoby, chléb a víno, skutečně změní v tělo a krev Ježíše Krista, jenž je tímto způsobem eucharistii sám přítomen a je znovu obětován. Tím, že věřící jednu nebo obě způsoby pozře, tuto oběť symbolicky přijímá (proto se eucharistie dříve označovala jako svaté přijímání).

Podle can. 897 CIC/1983:

Nejvznešenější svátostí je nejsvětější eucharistie; v ní je sám Ježíš Kristus přítomen, obětován a přijímán jako pokrm; jí církev stále žije a roste. Eucharistická oběť je památka smrti a zmrtvýchvstání Páně; v ní stále trvá oběť kříže; je vrcholem a pramenem křesťanské bohoslužby a života; jí se projevuje a vytváří jednota božího lidu a dokonává utváření církve, Kristova těla. Ostatní svátosti a veškerá apoštolátní činnost církve souvisí s nejsvětější eucharistií a jsou k ní zaměřeny.

Eucharistie se většinou slaví při mši a k jejímu celebrování je způsobilý jedině řádně vysvěcený kněz.

Průběh eucharistické slavnosti je předmětem liturgického zákonodárství (je popsán v misálu), z hlediska kanonického práva je důležité, že s eucharistií je spojen jeden z nejtěžších církevních trestných činů, znesvěcení eucharistických způsob (desecratio), jenž se trestá exkomunikací latae sententiae. Zakázána je i tzv. intercelebrace, eucharistická slavnost svěcená společné s kněžími nekatholických vyznání.

Vizte též

• mše