Slib

Přejít na: navigace, hledání

Slib (lat. votum, angl. vow, fr. vœu, něm. Gelübde, Votum) je jednostranné právně závazné vyjádření budoucí povinnosti – dluhu.

Poslanecký slib

  1. Podle I. ústavy poslanci slib neskládali.
  2. Podle § 22 odst. 3 II. ústavy: "Slibuji, že budu věren republice Československé a že budu zachovávati zákony a mandát svůj zastávati podle svého nejlepšího vědomí a svědomí".
  3. Podle § 42 odst. 1 Ústavy 9. května: "Slibuji, že budu věren republice Československé a jejímu lidově demokratickému zřízení. Budu zachovávat její zákony a svůj mandát vykonávat podle nejlepšího vědomí a svědomí k prospěchu lidu a státu."
  4. Podle čl. 56 "socialistické" ústavy: "Slibuji na svou čest a svědomí, že budu věren Československé socialistické republice a věci socialismu. Budu dbát vůle a zájmů lidu, řídit se ústavou a ostatními zákony republiky a pracovat k tomu, aby byly uváděny v život."
  5. Podle čl. 23 odst. 3 ústavy ČR: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí."

Církevní právo

Slib je v kanonickém právu příslib formálně učiněný Bohu; je to jedna ze svátostin. Jeho splnění je závazné, možná je však dispens.

Rozlišují se sliby slavné (votum sollemne) a prosté (votum simplex), sliby veřejné (votum publicum) a soukromé (votum privatum) a sliby osobní (votum personale), věcné (votum reale) a smíšené (votum mixtum).

Nesplnění slibu římskokatholická církev trestá stejně jako křivou přísahu.

Zvláštní význam mají řeholní sliby a příslib cudnosti (celibát).

Vizte též