Svoboda projevu
Svoboda projevu je spolu s volebním právem nejdůležitější politické právo. Bez svobody projevu není možná demokracie.
Kautelami svobody projevu jsou doktríny: jasné a přítomné nebezpečí (angl. clear and present danger), v dikci ESLP "skutečné a bezprostřední nebezpečí" (angl. real and present danger, doslova "opravdové a přítomné nebezpečí"),[1] kterou zastává ESLP a kterou SCOTUS již opustil, a bezprostřední nezákonné jednání (angl. imminent lawless action).[2] Jinou kautelou je popichovatelovo veto (angl. heckler's veto), kdy stát omezí svobodu projevu z obav z reakce na ni.
Obsah
Verbální delikty
Podstatou svobody projevu je možnost veřejně zastávat libovolné politické názory a nebýt za to trestán. Svoboda projevu je omezena existencí verbálních deliktů, jako je např. útok na státní orgán podle § 154 odst. 2 trestního zákona 140/1961 Sb. (viz též předrevoluční § 102 hanobení republiky a jejího představitele apod.); nový trestní zákoník 40/2009 Sb. oddělil analogickou skutkovou podstatu do § 324 Vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci.
O svobodu projevu panují ostré spory mezi liberály a konservativci, kteří tvrdí, že svoboda projevu není neomezená, a zakazují hlásat tzv. extrémistické názory. V různých dobách byli mezi extrémisty arbitrárně řazeni demokraté, republikáni, socialisté, kommunisté, nacionalisté, fašisté, nacisté a popírači holocaustu.
Chomského citát
"I'm saying that if you believe in freedom of speech then you believe in freedom of speech for views you don't like, I mean Goebbels was in favour of freedom of speech for views he liked, right, so was Stalin. If you're in favour of freedom of speech that means you're in favour of freedom of speech precisely for views you despise, otherwise you're not in favour of freedom of speech."
— Noam Chomsky ve filmu Manufacturing Consent, 1992
USA
Nejširší svoboda slova nyní panuje v USA. Dlouhou dobu byl precedentem Schenck v. United States, 249 U. S. 47 (1919), který na základě toho, že nepravdivě volat "hoří" v přeplněném divadle nesmí být nikdy povoleno, stanovil doktrínu jasného a přítomného nebezpečí. První trhlinu dostal ve Whitney v. California, 274 U. S. 357 (1927), kde soudce Brandeis napsal nesmírně vlivné souběžné stanovisko. V Chaplinsky v. State of New Hampshire, 315 U. S. 568 (1942) bylo ještě potvrzeno omezení svobody projevu pomocí doktríny bojových slov, ale Terminiello v. City of Chicago, 337 U. S. 1 (1949) již nastolil nový kurs. Výsledkem byl Brandenburg v. Ohio, 395 U. S. 444 (1969), který pod vlivem soudců Douglase a Blacka svobodu projevu absolutisoval a jasné a přítomné nebezpečí nahradil doktrínou bezprostředního nezákonného jednání.
Brandeisův citát
"Fear of serious injury cannot alone justify suppression of free speech and assembly. Men feared witches and burnt women. It is the function of speech to free men from the bondage of irrational fears. To justify suppression of free speech there must be reasonable ground to fear that serious evil will result if free speech is practiced. There must be reasonable ground to believe that the danger apprehended is imminent. There must be reasonable ground to believe that the evil to be prevented is a serious one. Every denunciation of existing law tends in some measure to increase the probability that there will be violation of it.
Condonation of a breach enhances the probability. Expressions of approval add to the probability. Propagation of the criminal state of mind by teaching syndicalism increases it. Advocacy of lawbreaking heightens it still further. But even advocacy of violation, however reprehensible morally, is not a justification for denying free speech where the advocacy falls short of incitement and there is nothing to indicate that the advocacy would be immediately acted on. The wide difference between advocacy and incitement, between preparation and attempt, between assembling and conspiracy, must be borne in mind. In order to support a finding of clear and present danger it must be shown either that immediate serious violence was to be expected or was advocated, or that the past conduct furnished reason to believe that such advocacy was then contemplated."
Whitney v. California, 274 U. S. 357, 376 (1927)
Vizte též
Prameny a literatura
- David Kosař: Věc Vajnai proti Maďarsku. Rudá hvězda jako symbol totalitarismu? In Soudní judikatura 4/2008, pp. 228–240. Spekulace o obavě z osočení z amerikanisace judikatury v poznámce pod čarou č. 49 je nepřípadná. Soudce Zupančič se ve svém souběžném stanovisku ve věci Von Hannover v. Německo ze dne 24. června 2004, stížnost č. 59320/00,[3] postavil proti svobodě projevu v přehnané minimalisaci kautely ochrany práv a svobod druhých, zde práva na soukromí, nikoliv v politických kautelách národní bezpečnosti či veřejného pořádku, zde politického projevu.
- Petr Černý: Je svoboda projevu opravdu pro všechny? In Právní rozhledy 5/2009, pp. 176–181; stručný přehled – nic nového.
Poznámky pod čarou
- ↑ Vajnai v. Maďarsko, § 49; Vláda v. Dělnická strana, § 54
- ↑ http://jinepravo.blogspot.com/2008/04/me-bt-ast-na-nezakzanm-shromdn-v-r.html?#c5879656136234061008
- ↑ http://www.worldlii.org/eu/cases/ECHR/2004/294.html
Další odkazy
- rozsudek NS ČR ve věci ČR v. Jiří Hrubý
- Vajnai v. Hungary (anglicky)
- referát NYT o úvahách omezit svobodu projevu v USA (anglicky, 2008)
- nález ÚS ve věci B. Z. v. V. B., R. H., Z. J., M. K. a S. M. ze dne 19. prosince 2007, sp. zn. III. ÚS 346/06, NALUS: 57502
- Extrémistické projevy a jejich současné místo podle Ústavy USA (PDF 655 kiB, automaticky začne stahování) – 13stránkový překlad z nespecifikovaného anglického originálu na webu Ministerstva vnitra. Na stránce http://www.mvcr.cz/clanek/projevy-extremismu-na-internetu.aspx uvedeno takto: "Vzhledem k tomu, že kriminalita pravicových extremistů páchaná přes internet má v poslední době vzrůstající tendenci, jsou si Policie ČR i Ministerstvo vnitra vědomy nutnosti vytvoření efektivnějších způsobů, jak proti tomuto fenoménu důrazně zakročit – viz příklad USA."
