Vigilantibus iura

Přejít na: navigace, hledání

Vigilantibus iura scripta sunt (zkráceně vigilantibus iura = zákony jsou psány pro bdělé; rozuměj: pro ty, kteří dbají o svá práva) je klasické římskoprávní pravidlo, podle něhož se mocenská ochrana poskytuje jen těm subjektivním právům, jejichž držitelé o ně dbají a aktivně je vykonávají a v případě porušení vymáhají. Zanedbávaná práva po čase buď zanikají, nebo se stávají nevymahatelnými.

Toto pravidlo nachází výraz jednak v obecné konstrukci procesněprávních předpisů, jednak v několika konkrétních právních institutech.

Veřejná moc poskytuje ochranu soukromým subjektivním právům pouze na výslovnou žádost dotčené osoby; není proto přípustné, aby soud přikázal dlužníkovi splnit dluh, jestliže o to věřitel žalobou nepožádá.

Právo, které není po dlouhou dobu vykonáváno, se – s výjimkou vlastnictvípromlčuje, takže přestává být vymahatelné, nebo se prekluduje, tzn. zaniká. Vlastníkem nevykonávané vlastnické právo může za určitých okolností zaniknout tím, že je někdo jiný vydrží.

Zásada vigilantibus iura zprostředkovaně dopadá i do oblasti veřejného práva: promlčení je však v těchto případech fakticky preklusí (výklad viz promlčení).

Vizte též