Prekluse

Přejít na: navigace, hledání

Prekluse (zánik práva; z lat. prae- + claudere = zavřít) je soukromoprávní institut podobný promlčení, jehož účelem je ochrana dlužníka před vymáháním starých dluhů. Stanoví-li zákon, že určité právo musí být vykonáno v určité lhůtě, po jejím uplynutí toto právo zaniká – prekluduje se.

Na rozdíl od promlčení však není prekluse obecná, ale musí být u konkrétního subjektivního práva výslovně stanovena zákonem.

Uplynutím preklusivní (propadné) lhůty právo zcela zaniká, neexistuje dále ani jako naturální obligace a je-li na jeho základě plněno, vzniká dlužníku vůči věřiteli právo na vydání bezdůvodného obohacení.

Další rozdíl spočívá v tom, že k preklusi práva musí soud nebo úřad přihlédnout z úřední povinnosti, není třeba, aby ji dlužník namítl.

Preklusivní lhůta se nestaví ani nepřerušuje.

Že jde o preklusi a nikoli o promlčení, lze snadno vyčíst ze zákonného textu: je-li zmínka o zániku práva, jedná se o preklusi práva, nikoli o jeho promlčení.

Příklady preklusivních lhůt:

Některé preklusivní lhůty nejsou stanoveny pevnou délkou trvání, ale jsou stanoveny volně nebo jsou vztaženy k určité právní skutečnosti, takže vznikají poměrně složité právní konstrukce: např. nároky z vady věci se prekludují, pokud je nabyvatel zciziteli nevytkl bez zbytečného odkladu poté, co si měl možnost věc prohlédnout, přičemž právo vady vytknout se samo prekluduje v šestiměsíční lhůtě a související právo na náhradu nutných výdajů se prekluduje za další měsíc po uplynutí lhůty pro vytčení vad.

Z hlediska právní theorie se prekluse pokládá za hmotněprávní institut, kdežto promlčení je procesněprávní (byť má, pokud dlužník promlčení namítne, významné hmotněprávní důsledky) – promlčené právo nezaniká, pouze mu veřejná moc neposkytuje ochranu.

Ve veřejném právu se pojmu prekluse neužívá, povahu prekluse však většinou mívá veřejnoprávní promlčení.

Vizte též