Biskup: Porovnání verzí
(Doplněno) |
d (Link) |
||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
'''Biskup''' (lat. ''episcopus'', z řec. ''επίσκοπος'' = dohlížitel; angl. ''bishop'', fr. ''évêque'', něm. ''Bischof'') je vysoce postavený [[církev]]ní hodnostář, jenž je hlavou místní církve. | '''Biskup''' (lat. ''episcopus'', z řec. ''επίσκοπος'' = dohlížitel; angl. ''bishop'', fr. ''évêque'', něm. ''Bischof'') je vysoce postavený [[církev]]ní hodnostář, jenž je hlavou místní církve. | ||
| − | V římskokatholické církvi jmenuje biskupy [[papež]]; [[svátost]] biskupského [[svěcení]] může udělit kromě papeže i kterýkoli jiný biskup. Podle can. 375 [[et seq.]] a can. 1013 [[Codex iuris canonici|CIC]] 1983 je nutné, aby se tak stalo na základě papežského pověření a aby byl biskup předtím papežem jmenován, jinak se hovoří o nedovoleném svěcení, jehož oba účastníci jsou automaticky exkommunikováni (can. 1382). | + | V římskokatholické církvi jmenuje biskupy [[papež]]; [[svátost]] biskupského [[svěcení]] může udělit kromě papeže i kterýkoli jiný biskup. Podle can. 375 [[et seq.]] a can. 1013 [[Codex iuris canonici|CIC]] 1983 je nutné, aby se tak stalo na základě papežského pověření a aby byl biskup předtím papežem jmenován, jinak se hovoří o nedovoleném svěcení, jehož oba účastníci jsou automaticky [[exkommunikace|exkommunikováni]] (can. 1382). |
Každý biskup musí stát v čele některé [[diecese]]. Pokud tuto funkci skutečně vykonává, je '''diecesním''' biskupem, v opačném případě je biskupem '''titulárním'''; ten bývá obvykle formálně postaven do čela diecese zaniklé. | Každý biskup musí stát v čele některé [[diecese]]. Pokud tuto funkci skutečně vykonává, je '''diecesním''' biskupem, v opačném případě je biskupem '''titulárním'''; ten bývá obvykle formálně postaven do čela diecese zaniklé. | ||
Verse z 23. 2. 2007, 11:30
Biskup (lat. episcopus, z řec. επίσκοπος = dohlížitel; angl. bishop, fr. évêque, něm. Bischof) je vysoce postavený církevní hodnostář, jenž je hlavou místní církve.
V římskokatholické církvi jmenuje biskupy papež; svátost biskupského svěcení může udělit kromě papeže i kterýkoli jiný biskup. Podle can. 375 et seq. a can. 1013 CIC 1983 je nutné, aby se tak stalo na základě papežského pověření a aby byl biskup předtím papežem jmenován, jinak se hovoří o nedovoleném svěcení, jehož oba účastníci jsou automaticky exkommunikováni (can. 1382).
Každý biskup musí stát v čele některé diecese. Pokud tuto funkci skutečně vykonává, je diecesním biskupem, v opačném případě je biskupem titulárním; ten bývá obvykle formálně postaven do čela diecese zaniklé.
Povinností biskupa, který dosáhl 75 let věku, je resignovat. Záleží však jen na papeži, kdy resignaci přijme, čímž se biskup stává emeritním biskupem.
Diecesní biskup je nejvyšším představitelem místní církve ve své diecesi, nad níž vykonává současně zákonodárnou, výkonnou a s jistými omezeními i soudní moc. Podřízen je papeži a dalším vrcholným orgánům obecné církve.
Jen biskup smí platně udělovat svátost svěcení.
Římskokatholická církev má v současné době cca 4 700 biskupů.
Biskupská hierarchie
Diecesnímu biskupovi bývají podřízení titulární biskupové: pomocní (dříve světící) biskupové – auxiliáři, případně coadiutor, biskup-nástupce.
V čele arcidiecese stojí arcibiskup. Je-li sídlem arcidiecese hlavní nebo jiné srovnatelně významné město, přísluší diecesnímu biskupovi titul metropolita (např. metropolita pražský); jemu podřízení biskupové ostatních diecesí se nazývají suffragáni. Někde se uděluje i titul primas (např. primas český), což je nejvýše postavený biskup v daném státě. Se zavedením institutu biskupských konferencí význam primasů a metropolitů poklesl.
Další biskupské tituly jsou spíše tradiční a nemají dnes velký význam, např. patriarcha, nebo jsou používány pouze v orientálních katholických církvích, jež byly po jistou dobu autokefální a k římskokatholické církvi se připojily až v důsledku recentních ekumenisačních snah.
