Předvolání: Porovnání verzí

Přejít na: navigace, hledání
(Upraveno)
(-== {{Interní odkazy}} ==)
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádka 11: Řádka 11:
  
 
== Obsílka ==
 
== Obsílka ==
Dříve (v ojedinělých [[právní předpis|právních předpisech]] až do r. 1991) se předvolání nazývalo '''obsílka'''.
+
Před nástupem [[totalita|totality]] (a v ojedinělých [[právní předpis|právních předpisech]] až do r. 1991) se předvolání nazývalo '''obsílka'''.
  
 
§ 131 civilního řádu soudního:
 
§ 131 civilního řádu soudního:
Řádka 44: Řádka 44:
 
* ''subpoena duces tecum'' – předvolání doručit listinu (lat. doslova "pod trestem s sebou přines")
 
* ''subpoena duces tecum'' – předvolání doručit listinu (lat. doslova "pod trestem s sebou přines")
  
== {{Interní odkazy}} ==
 
* [[předvedení]]
 
* [[pořádková pokuta]]
 
  
 
[[Kategorie:Procesní právo]]
 
[[Kategorie:Procesní právo]]

Aktuální verse z 29. 4. 2009, 19:56

Předvolání je příkaz veřejného úřadu, aby se k němu předvolaný v určenou dobu dostavil a příp. s sebou přinesl úřadem požadovanou věc, nejčastěji listinu. Nesplnění této výzvy může být potrestáno pořádkovou pokutou až do výše 50 000 Kč a/nebo může být tato osoba na vlastní náklady předvedena policií. Osobě, která se na výzvu nedostavila, může být kromě toho uloženo, aby účastníkům nahradila náklady řízení, jež jim z toho důvodu vznikly. Je-li předvolaným svědek, má zásadně nárok na náhradu nákladů, které mu v souvislosti s předvoláním vznikly; ty mu vždy platí stát, nikdy přímo účastníci řízení.

Předvolávat je oprávněn i znalec, pokud byl pověřen vypracováním znaleckého posudku; sám však pořádkové pokuty ukládat nesmí a o případné předvedení musí požádat úřad, který jej vypracováním posudku pověřil.

Předvolání je upraveno v § 59 správního řádu, v § 51 občanského soudního řádu, v § 90 (v případě obviněného) a § 98 (v případě svědka) trestního řádu a v § 12 zákona o policii.

Problémy v České republice

V České republice je účinnost předvolávání obecně velmi nízká, což přispívá k pomalosti řízení. Důvodem je, že soudy a správní úřady nevyužívají dostatečně možnost ukládat předvolaným pořádkové pokuty a předvádět je, takže často je jen opakovaně předvolávají. Nízká bývá rovněž efektivita policie, která většinou vyvine jen marginální úsilí, aby na příkaz soudu zjistila, kde se daná osoba zdržuje, a aby jí předala předvolání nebo ji předvedla.

V 90. letech 20. století vznikl dokonce usus, že procesní strany civilního řízení jsou činěny odpovědnými za to, aby se jimi navržení svědci dostavili k výslechu, čímž na ně soud per nefas přenáší svou povinnost zajistit účast předvolaných osob.

Obsílka

Před nástupem totality (a v ojedinělých právních předpisech až do r. 1991) se předvolání nazývalo obsílka.

§ 131 civilního řádu soudního:

Strana, která žádala o ustanovení roku, buď zpravena o roku rubrikou a vyzvána, aby se k němu dostavila (obsílka), odpůrce pak buď zpraven doručením jednoho exempláře podání neb opisu protokolu s připojenou obsílkou. Když se rok ustanoví z úřední moci, budou obě strany obeslány doručením rubriky.

V advokátském procesu musí první obsílka k ústnímu jednání, pokud není již adresována advokátu, obsahovati zejména také vyzvání, aby byl včas ustanoven za zástupce advokát, a musí se stranám dáti na vědomí, které újmy zákon spojuje s tím, když advokát ustanoven nebude a když rok bude zmeškán.

K rokům, které jsou stanoveny v soudních rozhodnutích ústně prohlášených, buďte strany jen potud zvláště obesílány, pokud ani samy, ani jejich zástupci nebo zmocněnci nebyli přítomni při prohlášení.

§ 24 vládního nařízení 8/1928 Sb. z. a n., o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (správní řízení):

Obsílky.

(1) Úřad jest oprávněn předvolati osoby, které v jeho úředním obvodu se zdržují nebo vykonávají trvale výdělečnou činnost nebo povolání a jejichž přítomnost u úřadu považuje za nutnou; k ústnímu jednání může úřad předvolati i osoby bydlící v jiném úředním obvodu, může-li se tím urychliti a zjednodušiti řízení a může-li se to státi bez značných obtíží pro předvolanou osobu.

(2) V obsílce budiž uvedeno místo, doba a co možná i předmět úředního jednání, označení, v jaké vlastnosti se obeslaný má dostaviti (jako strana, svědek, znalec atd.), které pomůcky a důkazy má s sebou přinésti, a upozornění, zda se obeslaný má dostaviti osobně. Konečně buďtež v obsílce označeny i následky, které by obeslaného stihly, kdyby se bez důvodu a bez ospravedlnění nedostavil. Úřad může obeslaného v obsílce také vybídnouti, aby buď do doby stanovené pro výslech sdělil úřadu okolnosti, jež úřad zjišťuje, nebo se k zjištění těchto okolností dostavil k úřadu v určenou dobu.

(3) Komu není nemocí, tělesnou vadou nebo jinými odůvodněnými překážkami zabráněno se dostaviti, jest povinen tak učiniti, pokud z obsahu obsílky nic jiného neplyne. Obeslaný je povinen úřadu do čtyřiadvaceti hodin po doručení obsílky odeslati oznámení o překážkách, pro něž mu není možno k úřadu se dostaviti. Nastala-li překážka později, buď oznámení odesláno ihned, jakmile nastala. Také o tom buď obeslaný v obsílce poučen.

(4) Kdo bez důvodu a bez ospravedlnění obsílce nevyhoví, může býti k tomu přidržen pořádkovými pokutami (§ 124) nebo může býti předveden (§ 125), a jde-li o obsílku k ústnímu jednání, může mu mimo to býti uložena náhrada nákladů jednání zmařeného tím, že se k jednání nedostavil. Proti rozhodnutí o náhradě nákladů, může ten, kdo není ve věci zúčastněn jako strana, podati odvolání.

(5) Následky podle předchozího ustanovení mohou obeslaného stihnouti jen, bylo-li jimi v obsílce pohroženo a byla-li obsílka doručena do vlastních rukou.

(6) O obesílání osob exterritoriálních platí ustanovení mezinárodního práva.

Angloamerické právo

Angloamerické právo označuje předvolání jako (writ of) subpoena, což je složenina ze slov sub poena, pod trestem. Následky neuposlechnutí bývají v těchto zemích tradičně drastické.

Druhy

  • subpoena ad testificandum – předvolání svědčit
  • subpoena duces tecum – předvolání doručit listinu (lat. doslova "pod trestem s sebou přines")