Evropská unie: Porovnání verzí

Verse z 8. 3. 2012, 15:29

Evropská unie (EU) je subjekt mezinárodního práva. Od 1. prosince 2009 má právní subjektivitu. Před tím to byl pouhý soubor vztahů, které existují mezi členskými státy evropských společenství.

EU vznikla v roce 1992 smlouvou o Evropské unii (TEU), které se též říká maastrichtská smlouva. Evropská unie má úzké vztahy s Evropským společenstvím volného obchodu (European Free Trade Association, EFTA), jehož členy je Norsko, Island, Švýcarsko a Liechtensteinsko. Na rozdíl od EU je EFTA čistá mezinárodní organisace. V říjnu 1991 EFTA a EHS založilo s účinností od 1. 1. 1994 Evropský hospodářský prostor (EHP, European Economic Area, EEA). Za EFTA je však jeho členem Norsko, Island a Liechtensteinsko; Švýcarsko nikoliv.

Dne 1. prosince 2009 nabyla účinnosti Reformní smlouva. EU se stala právním nástupcem Evropského společenství (bývalé EHS) a získala právní subjektivitu. Euratom nadále existuje vedle EU; jedná o 2 evropská společenství (původně existovalo též ESUO; evropská společenství byla tedy 3).

Členské státy

EU má 27 členských států („ČS“):[1]

1. AT (angl. Austria) – Rakousko
2. BE (angl. Belgium) – Belgie
3. BG (angl. Bulgaria) – Bulharsko
4. CY (angl. Cyprus) – Kypr
5. CZ (angl. Czech Republic) – Česká republika
6. DE (angl. Germany) – Německo
7. DK (angl. Denmark) – Dánsko
8. EE (angl. Estonia) – Estonsko
9. EL (angl. Greece; GR se nepoužívá) – Řecko
10. ES (angl. Spain) – Španělsko
11. FI (angl. Finland) – Finsko
12. FR (angl. France) – Francie
13. HU (angl. Hungary) – Maďarsko
14. IE (angl. Ireland) – Irsko
15. IT (angl. Italy) – Itálie
16. LT (angl. Lithuania) – Litva
17. LU (angl. Luxembourg) – Lucembursko
18. LV (angl. Latvia) – Lotyšsko
19. MT (angl. Malta) – Malta
20. NL (angl. Netherlands) – Nizozemí
21. PL (angl. Poland) – Polsko
22. PT (angl. Portugal) – Portugalsko
23. RO (angl. Romania) – Rumunsko
24. SE (angl. Sweden) – Švédsko
25. SI (angl. Slovenia) – Slovinsko
26. SK (angl. Slovakia) – Slovensko
27. UK (angl. United Kingdom; GB se nepoužívá) – Spojené království

Evropská kommisse

KOM má v současné době 22 generálních ředitelství (fr. Directorates-General; DG).[2] EK se nedělí na pracovní skupiny, takže členské státy (ČS) na ní nemají přímý vliv.

1. Daně a cla
2. Energie
3. Hospodářská soutěž
4. Hospodářské a finanční věci
5. Informační společnost a média
6. Mobilita a doprava
7. Námořní záležitosti a rybolov
8. Oblast klimatu
9. Podniky a průmysl
10. Regionální politika
11. Rozpočet
12. Rozvoj
13. Spravedlnost
14. Vnitřní trh a služby
15. Vnitřní věci
16. Výkonné agentury
17. Výzkum
18. Vzdělávání a kultura
19. Zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti
20. Zdraví a spotřebitelé
21. Zemědělství a rozvoj venkova
22. Životní prostředí

Každé DG se dále člení na ředitelství (označovaná A, B, C…) ~ odbor českého správního úřadu, v jehož čele stojí ředitel. Ředitelství se člení na oddělení (doslova „jednotka“, angl. unit, fr. unité), označované písmenem ředitelství, tečkou a arabskou číslicí, např. C.3. Oddělení šéfuje vedoucí (angl. head).

Rada EU

Je shrnutím politik EU. V současné době má 10 podob:[3]

1. všeobecné záležitosti (angl. General Affairs, GAC)
2. zahraniční vztahy (angl. Foreign Affairs, FAC)
3. hospodářské a finanční záležitosti (angl. Economic & Financial Affairs, ECOFIN)
4. justice a vnitro (angl. Justice & Home Affairs, JHA)
5. zaměstnanost, sociální politika, zdravotnictví a spotřebitelské záležitosti (angl. Employment, Social Policy, Health and Consumer Affairs, EPSCO)
6. konkurenceschopnost (vnitřní trh, průmysl, výzkum) (angl. Competitiveness, COMPET)
7. doprava, telekomunikace a energetika (angl. Transport, Telecommunications & Energy, TTE)
8. zemědělství a rybolov (angl. Agriculture & Fisheries, AGRI)
9. životní prostředí (angl. Environment, ENVI)
10. školství, mládež, kultura a sport (angl. Education, Youth, Culture & Sport, EYCS)

Dopad práva EU na národní právo

Kandidátský stát má povinnost sbližování (aproximace) národního práva k právu EU. Přistupující stít má povinnost slaďování (harmonisace) národního práva s právem EU. A členský stát EU má povinnost provedení (implementace) práva EU:

1. transposice (promítnutí) směrnice
2. adaptace (přizpůsobení se) na nařízení

Součástí transposice v ČR je rozdílová tabulka podle přílohy č. 5 legislativních pravidel vlády (vlevo je osnova předpisu a vpravo je evropský předpis; specialita ČR) a srovnávací tabulka podle čl. 6a methodických pokynů („na levé straně uvádí ustanovení předpisu Evropské unie a na pravé straně název implementačního předpisu a znění jeho příslušných ustanovení, které zohledňují ustanovení předpisu Evropské unie, respektive název návrhu implementačního předpisu, ve kterém budou ustanovení předpisu Evropské unie zohledněna“; vyžaduje EU).

Právo EU má přednost (primát) před národním právem.[4] To zavedl rozsudek ESD ve věci Van Gend en Loos v. Nederlandse Aministratie der Belastigen, sp. zn. C-26/62, který byl potvrzen rozsudkem ve věci Costa v. ENEL, sp. zn. C-6/64.

V EU stále zuří spor mezi federalisty[5] (PDF) a eurorealisty (hanlivě "euroskeptici")[6]. Cílem federalistů je změnit EU na druhé USA, cílem eurorealistů je změnit EU na druhé EFTA. Eurorealism je zvláště silný v UK a severských státech. Jeho symbolem je odpor k euru. (Členy EMU není UK, Dánsko a Švédsko.) Eurorealisté odmítají vzít na vědomí rozsudek ESD ve věci Van Gend en Loos v. nizozemská daňová správa, nebo s ním nesouhlasí.

Jak transformovat EU na skutečnou federaci

Evropský parlament musí být posílen na skutečný zákonodárný sbor, tj. neměl by zůstat jako pouhý konsultační orgán Rady EU. Jako v každé federaci by měl být dvoukomorový. Stávající EP by měl být transformován na Poslaneckou sněmovnu tak, aby volební právo bylo skutečně rovné, tj. aby každý poslanec representoval million voličů (vždy zaokrouhleno nahoru), tj. celkem přibližně 400 poslanců (v USA je to 435); ČR by tak byla zastupována 11 poslanci. Rada EU by měla být transformována na Senát, kde by každý stát měl dva senátory, tj. celkem 54 senátorů.

EU by měla být založena na dělbě moci, nikoliv na parlamentním systému. President EU by měl být volen přímo, neměl by se tedy ucházet o důvěru EP. Jeho kabinet by však měl být schvalován Senátem.

Vizte též

• Evropské právo
• Federace
• Vše kromě zbraní

Další odkazy

• Informační systém pro aproximaci práva (ISAP)
• přehled oblastí politik a pracovních skupin (anglicky)
• Jaký je systém kontroly přijímání práva EU mezi Prahou a Bruselem?
• en:Van Gend en Loos v Nederlandse Administratie der Belastingen (anglicky)
• en:Costa v ENEL (anglicky)