Legislativa: Porovnání verzí

Verse z 8. 5. 2012, 09:56

Legislativa je pojem, kterého se v češtině užívá ve trojím významu:

1. pro process přijímání právního předpisu ministerstvem, v případě vladních nařízení nebo zákonů dále vládou, v případě zákonů dále parlamentem a případné veto hlavy státu – angl. lawmaking.
2. pro právní řád (právní předpisy) – angl. legislation, nebo
3. pro zákonodárnou moc, tzn. státní orgány nadané pravomocí vydávat zákony, tzn. parlament – angl. legislature.

Legislativní technika

Je upravena v čl. 25 až 75 legislativních pravidel. Její aktuální stav v ČR je nevábný a legislativní rada vlády s tím mnoho nedělá. Příkladem je dogma, že právní pojem používaný v zákoně nesmí být definován v prováděcím předpisu. Přitom na tom není nic špatného a naopak je to žádoucí. Další typickou špatnou legislativní technikou je vymezení působnosti předpisu pomocí právního pojmu. Např. místo toho, aby se řeklo, že se předpis vztahuje pouze na zlato o ryzosti 333 ‰ a vyšší, tak se normuje, že zlato je pouze zlato o ryzosti 333 ‰ a vyšší a dále se hovoří již jen o zlatu v tomto posunutém významu. Tato praxe přispívá k odtrženosti práva od běžného jazyka.

Za Rakouska nebyly nejprve odstavce v paragrafu číslovány. Jednalo se tedy o aliney. Platila zásada, že každá věta tvoří samostatnou alineu. Příklad.

Legislativní process

Legislativní proces (též zákonodárný proces) je proces přípravy, tvorby, projednávání a schvalování legislativy ze strany vlády, Parlamentu a prezidenta republiky, který končí jejím vyhlášením zpravidla ve Sbírce zákonů. Proces schvalování zákonů se liší v jednotlivých zemích podle typu parlamentu, ústavy a jednotlivých parlamentních procedur.

Na úrovni vlády tvoří právní předpisy ministerstva a jiné ústřední orgány státní správy (předkladatelé). Při přípravě právních předpisů musí jejich předkladatelé postupovat v souladu s Legislativními pravidly vlády, která upravují požadavky na obsah a formu připravované legislativy. V rámci připomínkového řízení jsou legislativní materiály zasílány k vyjádření připomínkovým místům, jejichž výčet je uveden Legislativních pravidlech vlády. Připravovaná legislativa je rovněž zveřejněna na internetu. Lhůta pro vyjádření je podle typu materiálu 15 až 20 pracovních dní. Předkladatel projedná připomínky s připomínkovými místy a na jejich základě materiál upraví. Pokud z nějakého důvodu nevyhoví zásadním připomínkám, tyto se stávají předmětem rozporu a mají poté vliv na projednávání materiálu ve vládě.

Legislativní rada vlády je poradní orgán vlády a její pracovní komise. K materiálu se vyjadřuje do 60 dnů ode dne, kdy jí byl předložen. Její vyjádření (stanovisko) je významné při projednávání materiálu na vládě. Především pak u materiálů s rozporem. Důležitá je rovněž kompatibilita a slučitelnost s právem Evropské unie. Po ukončení připomínkového řízení jsou materiály předány k projednání vládě. Po schválení návrhu se tento postupuje dále do Poslanecké sněmovny. Nařízení vlády a vyhlášky se přímo zveřejňují ve Sbírce zákonů.

Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu (PSP) postupuje text zákona organizačnímu výboru, všem poslancům a klubům. Jednání o vládním návrhu zákona probíhá v rámci třech čtení. Pokud text zákona projde PSP, je postoupen dále do Senátu.

Po schválení zákona Senátem zasílá předseda PSP přijatý zákon prezidentu republiky. Pokud prezident republiky zákon podepíše, může být za stanovených pravidel vyhlášen ve Sbírce zákonů. Vrátí-li prezident přijatý zákon PSP do 15 dnů, předseda PSP předloží vrácený zákon PSP. Pokud PSP přehlasuje prezidenta republiky nadpoloviční většinou všech poslanců, zákon se vyhlásí. Jinak platí, že zákon nebyl přijat.

Právní předpisy nabývají platnosti dnem jejich vyhlášení ve Sbírce zákonů. Pokud není stanovena účinnost později, nabývají právní předpisy účinnosti 15. dnem po vyhlášení. Vyžaduje-li to naléhavý obecný zájem, lze výjimečně stanovit dřívější počátek účinnosti, nejdříve však dnem vyhlášení.

V ČR je legislativní process vysoce formalisovaný a aby byl usnadněn, bylo v 90. letech 20. století zavedeno členění připomínek na zásadní a doporučující. Zásadní připomínky se vypořádávají takto:

• předkladatel zcela převezme text od připomínkového místa: připomínce vyhoví (připomínku akceptuje),
• předkladatel učiní změny: připomínce vyhoví (připomínku akceptuje) částečně / jinak,
  • připomínkové místo pak s vypořádáním souhlasí, nebo
  • připomínkové místo trvá na rozporu
• předkladatel nepřevezme od připomínkového místa vůbec nic: připomínce nevyhoví (připomínku neakceptuje)
  • připomínkové místo pak od připomínky ustoupí, nebo
  • připomínkové místo trvá na rozporu

Vizte též

• parlament
• legislativní smršť
• právní řád
• právní předpis

Prameny a literatura

• Zbyněk Šín: Tvorba práva a jeho interpretace. In Právní zpravodaj 3/2008, pp. 12–13 (povšechné informace).
• Tomáš Richter: Jak (ne)pomoci legislativnímu procesu. In Právní rozhledy 3/2007, pp. 105-109.
  • Petra Gronwaldtová Wagnerová: Ještě k tomu, jak pomoci legislativnímu procesu In iPrávník.
  • Zdeněk Kühn: Česká legislativa jako Hupity Dupity. In Jiné právo.

Další odkazy

• legislativní pravidla (PDF)
• legislativní pravidla EU (anglicky)
• slovenská legislativní pravidla
• Knihovna připravované legislativy (eKLEP; veřejnosti nejsou přístupné připomínky připomínkových míst)
• Iniciativa legislativní stop-stav
• en:Bill (proposed law) (anglicky)
• Tomáš Němeček: Tetovaný pes a jízda s hnojem – nejbizzarrnější výkony české legislativy