Trestní právo: Porovnání verzí

Aktuální verse z 12. 1. 2014, 16:09

Trestní právo je odvětví práva zabývající se otázkou viny a trestu za trestné činy.

Základním zákonem upravujícím trestní právo hmotné je trestní zákon, trestní právo procesní je upraveno trestním řádem. O podezření z trestného činu se vede formalisované trestní řízení, jehož se účastní několik navzájem částečně nezávislých orgánů veřejné moci, tzv. orgánů činných v trestním řízení:

1. policejní orgán, jehož úkolem je zahájit trestní stíhání obviněného, jsou-li důvody domnívat se, že se dopustil trestného činu, a zajistit pro další řízení důkazy
2. státní zástupce, který na činnost policejního orgánu dohlíží a na základě jeho návrhu trestní stíhání buď zastaví nebo podá obžalobu k soudu
3. soud, který rozhodne o nevině obviněného a obžaloby jej zprostí nebo ho uzná vinným a uloží mu trest, na jehož výkon poté dohlíží

V trestním právu má velký význam fakticita. Protože po pachateli trestného činu se musí pátrat, je jedním z nejdůležitějších statistických údajů objasněnost (angl. clearance rate).

Trestní právo není některými theoretiky řazeno do veřejného práva, ale přiznává se mu zvláštní postavení, související s tím, že stát vystupuje vůči obviněnému ve dvojí roli: zatímco státní zástupce usiluje o potrestání pachatele, soud je nestranný a rozhoduje jen na základě důkazů, které v hlavním líčení provedou obžaloba a obhajoba podle principů kontradiktorního řízení.

Tato konstrukce je však spíše akademická a nemá v realitě českých soudů oporu: soud zde nepůsobí jako nestranný rozhodce, ale sám provádí většinu dokazování a přebírá úlohu státního zástupce, jemuž tak přísluší zcela pasivní, okrajová role. Podstatně blíž je tomuto ideálu trestní řízení v USA, kde jeho výsledek závisí na procesní aktivitě stran a soud roli obžaloby nesupluje. Neprovede-li státní zástupce (District Attorney, D.A.) přesvědčivé důkazy o vině obžalovaného, soud jej obžaloby zprostí.

Trestní odpovědnost právnických osob

Dlouho se mělo za samozřejmé, že trestní odpovědnost mají jen fysické osoby.[1] Teprve zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, s účinností od 1. 1. 2012 zavedl trestní odpovědnost právnických osob.[2]

V § 7 jsou trestné činy nevhodně předefinovány na tam uvedený seznam. V § 8 se v odstavci 1 a 2 neústrojně rozlišuje mezi spácháním a přičitatelností.

Starorakouské trestní právo

Obecné trestní právo (naproti trestním právům speciálním) upraveno je v Rakousku zákonem ze dne 27. květ. 1852 č. 117 ř. z. a pozdějšími novellami. Zákon tento, obsahující toliko materiální právo trestní, je pouhým doplněným novým vydáním zákona trestního z r. 1803 a přirozeně neodpovídá již ani vědeckým ani praktickým požadavkům dnešním, byť i původní kodifikace z r. 1803, z části práce Sonnenfelsova, byla vynikajícím dílem své doby. Názory vědecké i společenský význam jednotlivých deliktů změnily se časem velice, a zákon dříve pokrokový jeví se dnes v mnohých částech ztrnulým přežitkem zašlých dob a opuštěných učení. Toliko nesjednoceností názorů v dnešní vědě práva trestního a snad i nesrovnalostí poměrů parlamentárních v Rakousku lze si vysvětliti, že nedošlo dosud u nás přes četné pokusy k vydání nového zákona trestního.

Platný rak. tr. zákonník rozdělen je ve dvě části, z nichž první jedná o zločinech (§ 1. až 232), druhá o přečinech a přestupcích (§ 233.-532.). Toto z práva francouzského přijaté dělení činů trestných má význam jednak processní — o přestupcích soudí soudy okr., o přečinech a zločinech soudy sborové resp. porotní — jednak materiální, neboť zločinem může býti toliko čin úmyslný (dolosní), přečinem a přestupkem i čin culposní; z příčiny té též nejtěžší tresty omezeny jsou toliko na zločiny. — Pokud trestů se týče, ne neprávem vytýká se našemu zákonu tr., že tresty jím stanovené jsou namnoze příliš kruté, uvážíme-li, že časem mnohé delikty pozbyly z veliké části dřívější své povahy nebezpečné. Vedle trestu na svobodě, majetku, cti a vedlejších trestů: vypovědění, odevzdání do pracovny nebo polepšovny a kriminálně politicky namnoze odsouzeného policejního dozoru, zachován je v zákoně tr. i pro pravidelné řízení v četných poměrně případech trest smrti, přes to, že již v Josefinském trestním zákonníku z r. 1787 mimo případy řízení stanného trest tento byl odstraněn.

Že potřeba nového, soudobým poměrům odpovídajícího zákona trestního u nás živě je pociťována, o tom nejlépe svědčí pokusy zákonodárné, jež ovšem dosud s výsledkem se nepotkaly. Po návrhu Hyeově z r. 1863 následovaly vládní osnova z r. 1867, Glaserova z r. 1874, Pražákova z r. 1881 a dvě osnovy Schönbornovy z r. 1889 a 1891. Ačkoliv osnovám těmto upříti nelze určitou samostatnost ve zpracování látky a do jisté míry i značný pokrok vědecký, neuspokojily přece úplně, a bylo důvodně k tomu poukázáno, že počínaje osnovou Glaserovou přes příliš se přidržovaly vzoru svého, německého zákona trestního ze dne 15. kv. r. 1871. Prušák.

České trestní předpisy

Hlavní články: Trestní zákon, Trestní řád

• Constitutio criminalis Josephina, zkráceně Josefina, z roku 1707
• Constitutio criminalis Theresiana, zkráceně Theresiana, z roku 1768
• všeobecný zákoník o zločinech a trestech na ně z roku 1787
• obecný soudní řád kriminální z roku 1788
• zákoník o zločinech a těžkých policejních přestupcích z roku 1803
• zákon č. 117/1852 ř. z., trestní zákon
• zákon č. 96/1854 ř. z. – tzv. "výpraskový patent"
• zákon č. 86/1950 Sb., trestní zákon
• zákon č. 87/1950 Sb., trestní řád
• zákon č. 88/1950 Sb., trestní zákon správní

Vizte též

• trestní zákon
• trestní řád
• trestný čin
• trest
• trestní řízení
• soud
• lynch
• dětská pornografie
• zločin bez oběti
• spiknutí

Prameny a literatura

• Hans-Heinrich Jescheck: K reformě obecné části československého trestního práva z hlediska právně srovnávacího. In Právník 1/1992, pp. 16–30.
• publikace Institutu pro kriminologii a sociální prevenci

Další odkazy

• základní statistiky
• Statistické ročenky kriminality. Upozornění: Jednotlivé PDF soubory jsou extrémně dlouhé, cca 40 MiB jeden.
• Laws on Crime

Tento článek zahrnuje text z Ottova slovníku naučného, který je nyní volný.