Hlava státu: Porovnání verzí
(Doplněno) |
(Doplněno) |
||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
Hlavě státu, cestuje-li do zahraničí, příslušejí povinné pocty a [[diplomat]]ická [[imunita]]; dopravní prostředky, jimiž hlava státu cestuje, a místo, kde pobývá, se označují [[státní vlajka|státní vlajkou]] příslušné země. Zvláštní pravomoci příslušejí hlavě státu i ve vztahu k diplomatickému sboru, jehož členy přijímá a propouští. | Hlavě státu, cestuje-li do zahraničí, příslušejí povinné pocty a [[diplomat]]ická [[imunita]]; dopravní prostředky, jimiž hlava státu cestuje, a místo, kde pobývá, se označují [[státní vlajka|státní vlajkou]] příslušné země. Zvláštní pravomoci příslušejí hlavě státu i ve vztahu k diplomatickému sboru, jehož členy přijímá a propouští. | ||
| − | Pouze hlava státu může činit jménem tohoto státu [[mezinárodní právo veřejné|mezinárodněprávní]] úkony, např. podepisovat [[mezinárodní smlouva|mezinárodní smlouvy]]. | + | Pouze hlava státu může činit jménem tohoto státu [[mezinárodní právo veřejné|mezinárodněprávní]] úkony, např. podepisovat [[mezinárodní smlouva|mezinárodní smlouvy]]; není však vyloučeno, aby hlava státu tuto pravomoc [[delegace|delegovala]] jiné osobě, nejčastěji [[předseda vlády|předsedovi vlády]]. |
Toto mezinárodněprávní postavení však nemá žádný vztah k domácím pravomocem hlavy státu. Ty se podstatně liší v jednotlivých zemích, od hlav státu, které jsou zcela nebo téměř zcela bez rozhodovacích pravomocí (spolkový president Německa, anglická královna ve Velké Británii a v zemích [[Britské společenství národů|Britského společenství národů]]), přes hlavy státu s určitým vlivem na chod země (Česká republika, Polsko), polopresidentské systémy, kde je silný president mocenskou protivahou [[premiér]]ovi a [[vláda|vládě]] (Francie V. republiky, Polsko do přijetí nové ústavy), po země, kde stojí nejvyšší představitel přímo v čele [[exekutiva|exekutivy]] (USA, ''[[de facto]]'' Rusko). V [[diktatura|diktatuře]] bývá – nikoli však bezvýjimečně – hlavou státu diktátor (Libye, Kuba, Severní Korea). Některé země (Švýcarsko, Japonsko) formální hlavu státu nemají vůbec a tuto funkci v zahraničí vykonává jiná osoba (ve Švýcarsku na rok volený spolkový president, v Japonsku císař). | Toto mezinárodněprávní postavení však nemá žádný vztah k domácím pravomocem hlavy státu. Ty se podstatně liší v jednotlivých zemích, od hlav státu, které jsou zcela nebo téměř zcela bez rozhodovacích pravomocí (spolkový president Německa, anglická královna ve Velké Británii a v zemích [[Britské společenství národů|Britského společenství národů]]), přes hlavy státu s určitým vlivem na chod země (Česká republika, Polsko), polopresidentské systémy, kde je silný president mocenskou protivahou [[premiér]]ovi a [[vláda|vládě]] (Francie V. republiky, Polsko do přijetí nové ústavy), po země, kde stojí nejvyšší představitel přímo v čele [[exekutiva|exekutivy]] (USA, ''[[de facto]]'' Rusko). V [[diktatura|diktatuře]] bývá – nikoli však bezvýjimečně – hlavou státu diktátor (Libye, Kuba, Severní Korea). Některé země (Švýcarsko, Japonsko) formální hlavu státu nemají vůbec a tuto funkci v zahraničí vykonává jiná osoba (ve Švýcarsku na rok volený spolkový president, v Japonsku císař). | ||
Verse z 5. 11. 2006, 17:51
Hlava státu (angl. head of state, fr. chef d'état, něm. Staatsoberhaupt) je formálně nejvyšší představitel státu, který je chápán jako zosobněný nositel státní suverenity. V republikách to bývá nejčastěji president republiky, v monarchiích suverén, nazývaný král, císař, kníže, šah apod. V theokraciích stojí v čele státu zpravidla nejvyšší kněz příslušného náboženství.
Hlavě státu, cestuje-li do zahraničí, příslušejí povinné pocty a diplomatická imunita; dopravní prostředky, jimiž hlava státu cestuje, a místo, kde pobývá, se označují státní vlajkou příslušné země. Zvláštní pravomoci příslušejí hlavě státu i ve vztahu k diplomatickému sboru, jehož členy přijímá a propouští.
Pouze hlava státu může činit jménem tohoto státu mezinárodněprávní úkony, např. podepisovat mezinárodní smlouvy; není však vyloučeno, aby hlava státu tuto pravomoc delegovala jiné osobě, nejčastěji předsedovi vlády.
Toto mezinárodněprávní postavení však nemá žádný vztah k domácím pravomocem hlavy státu. Ty se podstatně liší v jednotlivých zemích, od hlav státu, které jsou zcela nebo téměř zcela bez rozhodovacích pravomocí (spolkový president Německa, anglická královna ve Velké Británii a v zemích Britského společenství národů), přes hlavy státu s určitým vlivem na chod země (Česká republika, Polsko), polopresidentské systémy, kde je silný president mocenskou protivahou premiérovi a vládě (Francie V. republiky, Polsko do přijetí nové ústavy), po země, kde stojí nejvyšší představitel přímo v čele exekutivy (USA, de facto Rusko). V diktatuře bývá – nikoli však bezvýjimečně – hlavou státu diktátor (Libye, Kuba, Severní Korea). Některé země (Švýcarsko, Japonsko) formální hlavu státu nemají vůbec a tuto funkci v zahraničí vykonává jiná osoba (ve Švýcarsku na rok volený spolkový president, v Japonsku císař).
Hlava státu bývá často vrchním velitelem ozbrojených sil a/nebo titulární hlavou státní církve (Church of England) a v některých zemích mu příslušejí určité prerogativní pravomoci, např. udělovat milost.
