Ústavní řád: Porovnání verzí

Verse z 13. 2. 2013, 22:46

Ústavní řád (něm. Verfassungsordnung), nazývaný promiscue též ústavním pořádkem nebo ústavou (s malým počátečním písmenem), je subsystém práva tvořený nejdůležitějšími právními předpisy určitého právního řádu.

Termín

Proč tvůrci Ústavy zvolili neobvyklý a formálně nesprávný termín ústavní pořádek, je otázka pro historiky, případně pro pamětníky přípravy Ústavy. Jednou možností je, že se chtěli vyhnout nežádoucí analogii s "řádem ústavu", eventuálně že jde o slovakismus (ústavný poriadok). V literatuře je běžně přijímána these, že je na místě uplatnit opravný výklad a termín ústavní pořádek vykládat jako ústavní řád.

Mezinárodní právo veřejné používá pojem ústavní řád v článku 60 úmluvy o mezinárodním civilním letectví, vyhlášené pod č. 147/1947 Sb.; angl.: constitutional procedure, fr. régime constitutionnel, šp. sistema constitucional. Dále v článku 55 odst. 2 TEU (CELEX: 12010M055 nebo 12007L061); angl. constitutional order, fr. ordre constitutionnel, šp. ordenamiento constitucional, něm. Verfassungsordnung, sl. ústavný poriadok.

Seznam součástí ústavního pořádku České republiky

Podle čl. 112 odst. 1 Ústavy "Ústavní pořádek České republiky tvoří tato Ústava, Listina základních práv a svobod, ústavní zákony přijaté podle této Ústavy a ústavní zákony Národního shromáždění Československé republiky, Federálního shromáždění Československé socialistické republiky a České národní rady upravující státní hranice České republiky a ústavní zákony České národní rady přijaté po 6. červnu 1992."

o státních hranicích

1. ústavní zákon č. 102/1930 Sb. z. a n. z 11. 6. 1930, o úpravě státních hranic s Německem, Rakouskem a Maďarskem
2. ústavní zákon č. 205/2936 Sb. z. a n. z 8. 7. 1936, o úpravě státních hranic s Německem
3. ústavní zákon č. 62/1958 Sb. z 17. 10. 1958, o konečném vytyčení státních hranic s Polskou lidovou republikou
4. ústavní zákon ČNR č. 30/1974 Sb. z 9. 4. 1974, o souhlasu ke změnám hranic České socialistické republiky
5. ústavní zákon č. 66/1974 Sb. z 25. 6. 1974, o změnách státních hranic s Rakouskou republikou
6. ústavní zákon ČNR č. 121/1981 Sb. z 17. 12. 1981, o souhlasu ke změnám hranic České socialistické republiky s Německou demokratickou republikou
7. ústavní zákon č. 37/1982 Sb. z 31. 3. 1982, o změnách státních hranic s Německou demokratickou republikou
8. ústavní zákon ČNR č. 43/1988 Sb. z 12. 4. 1988, o souhlasu ke změnám hranic České socialistické republiky na hraničních vodních tocích s Polskou lidovou republikou
9. ústavní zákon č. 169/1988 z 9. 11. 1988, o změnách průběhu státních hranic na hraničních vodních tocích s Polskou lidovou republikou
10. ústavní zákon č. 74/1997 Sb. z 19. 3. 1997, o změnách státních hranic se Slovenskou republikou
11. ústavní zákon č. 76/2004 Sb. z 22. 1. 2004, o změnách státních hranic s Rakouskou republikou
12. ústavní zákon č. 633/2004 Sb. z 25. 11. 2004, o změnách státních hranic se Spolkovou republikou Německo

ostatní ústavní zákony

1. ústavní zákon ČNR č. 4/1993 Sb. z 15. 12. 1992, o opatřeních souvisejících se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky
2. ústavní zákon ČNR č. 29/1993 Sb. z 22. 12. 1992, o některých dalších opatřeních souvisejících se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky
3. ústavní zákon č. 347/1997 Sb. z 3. 12. 1997, o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava české republiky
4. ústavní zákon č. 69/1998 Sb. z 19. 3. 1998, o zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny
5. ústavní zákon č. 110/1998 Sb. z 22. 4. 1998, o bezpečnosti České republiky
6. ústavní zákon č. 515/2002 Sb. z 14. 11. 2002, o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii a o změně ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů

novely^{[fn 1]}

1. ústavní zákon č. 162/1998 Sb. z 12. 6. 1998, kterým se mění Listina základních práv a svobod (zdvojnásobení doby, kdy může policie zadržovat osoby bez soudu, z 24 hodin na 48)
2. ústavní zákon č. 300/2000 Sb. z 9. 8. 2000, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava české republiky (rozhodování parlamentu o vyslání vojsk do zahraničí)
3. ústavní zákon č. 395/2001 Sb. z 18. 10. 2001, kterým se mění ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů (úpravy ratifikace mezinárodních smluv)
4. ústavní zákon č. 448/2001 Sb. z 27. 11. 2001, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993, Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb., ústavního zákona č. 300/2000 Sb. a ústavního zákona č. 395/2001 Sb. (změna úkolu ČNB z péče o stabilitu měny na cenovou stabilitu)
5. ústavní zákon č. 319/2009 Sb. z 11. 9. 2009, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů (nový způsob seberozpuštění parlamentu)
6. ústavní zákon č. 71/2012 Sb. z 8. 2. 2012, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů (přímá volba prezidenta)

Poznámky pod čarou

1. ↑ Část theorie nepovažuje novely obecně za právní předpis (a tedy ani tyto ústavní novely za součást ústavního řádu); vyplývá to naprosto nepochybně z následujícího rozhodnutí Ústavního soudu, třebaže ta výslovně nerozebírá definici pojmu "právní předpis" ani se nevyjadřuje k ústavnímu řádu, protože výslovně odmítl zrušit novelu.

   Poté, co Zemanovou vládou navržený zákon č. 103/2000 Sb., kterým se mění zákon o vlastnictví bytů č. 72/1994 Sb., zavedl právní subjektivitu a obligatorní členství ve společenství vlastníků jednotek, část pravicových poslanců hlasovavší proti podala ÚS návrh na zrušení tohoto novelizujícího zákona v ustanoveních příslušných paragrafů, zejména "ust. § 9 až 11" tvořících jádro právní úpravy SVJ. Zákon 72/1994 Sb. ovšem jako novela není členěn do paragrafů, ale článků a číslovaných odstavců stanovujících nové paragrafové znění zákona 72/1994. ÚS tedy návrh usnesením sp. zn. Pl. ÚS 25/2000, U 27/19 SbNU 27, NALUS: 37957 (text v HTML na Judikatura, na Kraken) odmítl pro "neodstranitelnou formální vadu petitu návrhu", neboť

   "navrhuje zrušení ustanovení, která však v zákoně č. 103/2000 Sb. vůbec obsažena nejsou [Nicméně, cíl podání šlo z jeho textu snadno dovodit. Navrhovatelé chtěli zrušit článek I bod 9 této novely – poznámka G. P.] ve skutečnosti se ale jedná o ustanovení [výchozího] zákona č. 72/1994 Sb. (novelizovaný zákon), ve znění zákona č. 103/2000 Sb., kterým jsou tato ustanovení měněna a doplňována (novelizující zákon) […] Zákon č. 103/2000 Sb. napadená ustanovení neobsahuje. Je ve smyslu legislativně technickém novelizujícím předpisem, kterým vnáší změny a doplnění do zákona novelizovaného […]. Pouze tento zákon obsahuje z hlediska legislativně technického napadená ustanovení".

   Obiter dictum: poslanci poté podali příslušně upravený návrh na zrušení týchž ustanovení novelizovaného zákona, který ÚS věcně posoudil a zamítl vyjma odmítnutí ohledně čl. II bod 2, kde se poslanci dopustili analogické záměny vice versa (http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2001-128):

   "navrhovatelé se domáhají zrušení čl. II bod 2. zákona o vlastnictví bytů. Takové ustanovení se však v tomto zákoně nenachází, ale je obsaženo v zákoně č. 103/2000 Sb., který navrhovatelé nenapadli. Jelikož [ÚS] je petitem návrhu vázán, byl nucen tuto část návrhu odmítnout jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o [ÚS]. K tomu je třeba dodat, že ustanovení čl. II bod 2. je pouze přechodným ustanovením zákona č. 103/2000 Sb., které zakládá vznik společenství vlastníků jednotek jako právnické osoby dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tedy 1. 7. 2000), se současným uložením povinnosti konat první shromáždění tohoto společenství do tří měsíců od zmíněného data. Již v době podání návrhu skupiny poslanců tak dané přechodné ustanovení splnilo svůj účel a nadále nevyvolává konstitutivní účinky. Návrh na jeho zrušení by tak na věci nemohl stejně nic změnit, nehledě na skutečnost, že práva a povinnosti z právních vztahů vzniklých před zrušením právního předpisu zůstávají nedotčena a nálezy [ÚS] tak mají účinky ex nunc (§ 71 odst. 4 [zák. o ÚS])."

   To by se dalo vykládat i alternativně, že zákon č. 103/2000 Sb. (resp. obecně každá novela) je běžný právní předpis, jehož ustanovení lze v principu rušit jako každá jiná, pokud jsou správně označena. Věc podrobněji rozebírá studie LEGISLATIVNÍ PROCES (teorie a praxe), MV ČR 2011 (PDF 2,2 MB ke stažení z http://www.mvcr.cz/clanek/podpora-prostredi-pro-zkvalitneni-tvorby-pravnich-predpisu.aspx) v kapitole 15. K některým otázkám novelizací právních předpisů; zejména 15.2. Jak novelizovat novelu?

   Dalším příkladem je nález č. 269/2010 Sb., kde MSBR požadoval zrušit „§ 3 odst. 4 zákona č. 236/1995 Sb., ve znění zákona č. 418/2009 Sb., pokud se týká soudce, části první, článku I. zákona č. 418/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, pokud se týká soudce.“ ÚS pak vynesl výrok: „Ustanovení § 3 odst. 4 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění zákona č. 418/2009 Sb., pokud se týká soudce, se ruší dnem 30. září 2010,“ ačkoliv § 3 odst. 4 v původním znění vůbec nebyl; protiústavní byl článek I novely č. 418/2009 Sb.

   Ještě jasnější je nález č. 267/2011 Sb., kde MSBR požadoval zrušení novely č. 425/2010 Sb. ÚS však místo toho zrušil pouze § 3b odst. 1 zákona č. 236/1995 Sb. s tímto odůvodněním: „Ve vztahu k bodu I návrhu Ústavní soud konstatuje, že ve své ustálené judikatuře opakovaně zaujal právní názor, dle něhož novela právního předpisu nemá samostatnou normativní existenci, nýbrž se stává součástí novelizovaného právního předpisu [nálezy sp. zn. Pl. ÚS 5/96 ze dne 8. 10. 1996 (N 98/6 SbNU 203; 286/1996), Pl. ÚS 33/01 ze dne 12. 3. 2002 (N 28/25 SbNU 215; 145/2002 Sb.), Pl. ÚS 7/03 ze dne 18. 8. 2004 (N 113/34 SbNU 165; 512/2004 Sb.), I. ÚS 504/10 ze dne 21. 3. 2011 (N 51/60 SbNU 609), I. ÚS 1927/09 ze dne 21. 3. 2011 (N 50/60 SbNU 593), usnesení sp. zn. Pl. ÚS 25/2000 ze dne 15. 8. 2000 (U 27/19 SbNU 271), Pl. ÚS 3/10 ze dne 20. 4. 2010, Pl. ÚS 33/08 ze dne 11. 2. 2009 (obě dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Ústavní soud připustil posuzování novely právního předpisu v případě, je-li namítána její protiústavnost z důvodu neexistence normotvorné kompetence nebo kvůli nedodržení ústavně předepsaného způsobu jejího přijetí a vydání [srov. např. nálezy sp. zn. Pl. ÚS 33/97 ze dne 17. 12. 1997 (N 163/9 SbNU 399; 30/1998 Sb.), Pl. ÚS 5/02 ze dne 2. 10. 2002 (N 117/28 SbNU 25; 476/2002 Sb.), Pl. ÚS 7/03 ze dne 18. 8. 2004 (N 113/34 SbNU 165; 512/2004 Sb.), Pl. ÚS 13/05 ze dne 22. 6. 2005 (N 127/37 SbNU 593; 283/2005 Sb.) a Pl. ÚS 77/06 ze dne 15. 2. 2007 (N 30/44 SbNU 349; 37/2007 Sb.)]. Tyto právní závěry plně dopadají i na posuzovanou věc, pročež Ústavní soud návrh Městského soudu v Brně na zrušení ustanovení bodu 2 čl. I. části první zákona č. 425/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 236/1995 Sb., a ustanovení bodu 3 čl. I části první zákona č. 425/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 236/1995 Sb., z důvodu zjevné neopodstatněnosti dle § 43 odst. 2 písm. a) a b) zákona o Ústavním soudu odmítl.“

   A úplně nejjasnější je nález č. 181/2012 Sb., kde MSBR požadoval zrušit „ustanovení bodu 2 čl. I části první zákona č. 425/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 236/1995 Sb.“ a pro jistotu in eventum „zrušení slova „2,5násobek“ v § 3 odst. 3 zákona č. 236/1995 Sb.“ ÚS vydal tento legislativně technicky krajně pochybný výrok: „Ustanovení obsažené v § 3 odst. 3 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění zákona č. 425/2010 Sb., a vyjádřené slovy „2,5násobek“ se zrušuje uplynutím dne 31. prosince 2012.“</span>

   </li> </ol>