Ústava

Ústava (lat. constitutio, angl. a fr. constitution, něm. Verfassung) je v materiálním smyslu soubor norem, které rozdělují státní moc a stanovují pravomoci jejích nositelů. Ve formálním smyslu se jedná o základní zákon státu, který stanoví náležitosti státního zřízení a upravuje postavení občanů vůči státu. Ústava je přijímána v ústavodárné proceduře, mluví se o ústavodárci.

Některé ústavy (nikoli však česká) obsahují i katalog základních práv; v jiných tuto úpravu provádí zvláštní právní předpis, resp. ústavní zákon, např. Listina základních práv a svobod. Součástí moderních ústav bývá preambule. Ústava bývá rigidní, tzn. jsou stanovena zvláštní pravidla, za nichž lze ústavu změnit: některá ustanovení bývají absolutně rigidní, tzn. nezměnitelná, jiná jsou rigidní relativně, takže procedura jejich změny je přísnější než v případě prostých zákonů, změna však není vyloučena.

Ústava bývá až na výjimky (Velká Británie, Nový Zéland: en:Uncodified constitution) psaná v jednom dokumentu. Některé státy ústavu ve formálním smyslu nemají, např. Stát Israel (nahrazuje ji soustava "základních zákonů"). Ústava Spolkové republiky Německo byla r. 1949 přijata jako provizorní a nazvána záměrně odlišně Grundgesetz (základní zákon), po sjednocení však nebyla nahrazena.

Druhy ústav

• právní – žádoucí cílový model rozložení mocí ve státě je upraven základním zákonem
• faktická – reálně se uplatňující ústavní zřízení v určitém státě
• v materiálním smyslu – všechna právní pravidla, která upravují ústavní materii
• ve formálním smyslu – právní dokument, který řeší otázku ústavní materie
• v ideálním smyslu – právní akt, zajišťuje určitá práva
• rigidní – k její změně je potřeba komplikovanější postup než ke změně obyčejných zákonů
• flexibilní – stejný postup jako ke změně zákonů
• psaná
• nepsaná
• reálná – znění ústavy se shoduje se skutečným stavem věcí
• fiktivní – znění ústavy se neshoduje se skutečným stavem věcí
• původní – ústava, která vznikla bez inspirace jiným ústavním textem
• přenesená – některé její prvky přenešeny z již existující ústavy
• revoluční – ústavy vzniklé během revoluce
• dohodnutá – výsledkem jednání
• oktrojovaná – darována autoritou (panovníkem)

Ústava Spojeného království

Spojené království formální ústavu nemá. Za nejstarší charty (části) ústavy se považují (William Blackstone – Commentaries on the Laws of England, 1765–1769):

1. Magna charta (1215)
2. Prosba o práva (1628)
3. Habeas corpus (1679)
4. Listina práv (1689)
5. Zákon o nástupnictví (1701)

Dále viz en:Constitution of the United Kingdom.

Ústavy platné na území České republiky

1. vladislavské zřízení zemské z roku 1500
2. česká konfederace z roku 1619
3. obnovené zřízení zemské z roku 1627
4. ústavní listina rakouského císařství (dubnová ústava) z roku 1848
5. březnová ústava z roku 1849
6. únorová ústava z roku 1861
7. prosincová ústava z roku 1867
8. prozatímní ústava z listopadu 1918, 37/1918 Sb.
9. Ústavní listina Československé republiky, 121/1920 Sb.
10. "ústava 9. května", 150/1948 Sb.
11. Ústava Československé socialistické republiky, 100/1960 Sb.
12. ústava České republiky z 16. prosince 1992, 1/1993 Sb.

Novely české ústavy

1. ústavní zákon č. 347/1997 Sb. – zbytečná novela kvůli VÚSC (zavedení krajů vyjmenováním okresů; z Ústavy vypuštěna zmínka o potenciální existenci zemí ve čl. 99 a celý čl. 103 "O názvu vyššího územního samosprávného celku rozhoduje jeho zastupitelstvo.")
2. ústavní zákon č. 300/2000 Sb. – vysílání vojsk
3. ústavní zákon č. 448/2001 Sb. – novela ČNB: místo péče o stabilitu měny nyní ČNB pečuje o cenovou stabilitu.
4. ústavní zákon č. 395/2001 Sb. – změna dualistického systému mezinárodního práva na monistický
5. ústavní zákon č. 515/2002 Sb. – zbytečná novela kvůli referendu o EU. Ústava byla zaneřáděna jednorázovými právními normami, nyní již konsumovanými.
6. ústavní zákon č. 319/2009 Sb. – rozpuštění Poslanecké sněmovny, pokud to navrhne třípětinová většina poslanců
7. ústavní zákon č. 71/2012 Sb. – zavedení přímé volby prezidenta
8. ústavní zákon č. 98/2013 Sb. – omezení imunity členů Parlamentu ČR a soudců Ústavního soudu ČR

Vizte též

• Ústavní právo
• Ústavní soud
• Úřední jazyk

Další odkazy

• Česká ústava v účinném znění
• Důvodová zpráva k ústavě ČR
• Návrh Ústavy 9. května (1948)
• Frankfurtská říšská ústava (28. března 1849) (německy)
• Ústava České republiky (pěkný přehledový článek)