Právní povinnost: Porovnání verzí
(Formulace) |
(Obnoveno) |
||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
− | '''Právní povinnost''' znamená [[právní norma|právní normou]] vyjádřený příkaz jednat určitým způsobem (''facere'', ''dare''), určitého jednání se zdržet (''omittere'') nebo určité jednání strpět (''pati''). I když právníci hovoří o povinnosti a neuvádějí, že jde o právní povinnost, mají přesto zpravidla na mysli tento druh povinnosti a nikoli povinnost morální, občanskou, příbuzenskou, politickou atd. - to jsou pojmy, které [[platné právo]] nezná a nedisponuje aparátem schopným s nimi pracovat. | + | '''Právní |
− | + | povinnost''' znamená [[právní norma|právní normou]] vyjádřený příkaz | |
− | Protipólem právní povinnosti je (subjektivní) [[právo]]: povinnosti [[dlužník]]a zaplatit peněžitý [[dluh]] odpovídá právo [[věřitel]]e toto [[plnění]] vyžadovat, [[soud]]em stanovené [[vyživovací povinnost]]i odpovídá právo vyživovaného na výživné, [[vlastnictví|vlastnické právo]] je svázáno s povinností ostatních [[vlastník]]a v jeho výkonu nerušit atp. | + | jednat určitým způsobem (''facere'', ''dare''), určitého jednání se |
− | + | zdržet (''omittere'') nebo určité jednání strpět (''pati''). I když | |
− | V [[soukromé právo|soukromém právu]] mohou sice existovat právní povinnosti bez [[korelace|korelativního]] [[subjektivní právo|subjektivního práva]], avšak takové povinnosti jsou pojmově nevymahatelné - jejich nesplněním není nikomu působena újma. | + | právníci hovoří o povinnosti a neuvádějí, že jde o právní povinnost, |
− | + | mají přesto zpravidla na mysli tento druh povinnosti a nikoli povinnost | |
− | + | morální, občanskou, příbuzenskou, politickou atd. - to jsou pojmy, | |
− | + | které [[platné právo]] nezná a nedisponuje aparátem schopným s nimi | |
− | Striktně [[juspositivismus|positivistický]] pohled považuje dodržování práva za hodnotu ''per se'', takže se nad zbytečností a neefektivitou vynakládání prostředků na vynucování nadbytečných veřejnoprávních příkazů a zákazů nezamýšlí. | + | pracovat. |
− | + | Protipólem právní povinnosti je (subjektivní) [[právo]]: povinnosti | |
− | Z hlediska [[právní politika|právní politiky]] však není neutrální přístup k vynucování práva žádoucí, neboť v praxi vede k tomu, že [[úřad]]y a [[soud]]y se z pohodlnosti zaměřují na méně závažné [[delikt]]y a | + | [[dlužník]]a zaplatit peněžitý [[dluh]] odpovídá právo [[věřitel]]e |
− | + | toto [[plnění]] vyžadovat, [[soud]]em stanovené [[vyživovací | |
− | Právní povinnosti lze stejně jako [[subjektivní právo|subjektivní práva]] theoreticky rozlišit na relativní a absolutní: příkladem absolutní povinnosti (povinnosti bez recipienta [[korelace|korelativního]] [[subjektivní právo|práva]]) je povinnost jet při pravém okraji vozovky, povinností relativní je [[rodič]]ovství. | + | povinnost]]i odpovídá právo vyživovaného na výživné, |
− | + | [[vlastnictví|vlastnické právo]] je svázáno s povinností ostatních | |
+ | [[vlastník]]a v jeho výkonu nerušit atp. | ||
+ | V [[soukromé právo|soukromém právu]] mohou sice existovat právní | ||
+ | povinnosti bez [[korelace|korelativního]] [[subjektivní | ||
+ | právo|subjektivního práva]], avšak takové povinnosti jsou pojmově | ||
+ | nevymahatelné - jejich nesplněním není nikomu působena újma. V | ||
+ | [[veřejné právo|právu veřejném]] [[orgán veřejné moci|orgány veřejné | ||
+ | moci]] vymáhají z [[úřední povinnost]]i dodržování všech [[právní | ||
+ | norma|právních norem]] a plnění všech právních povinností bez ohledu na | ||
+ | to, je-li neplněním povinnosti působena skutečná újma. | ||
+ | Striktně [[juspositivismus|positivistický]] pohled považuje dodržování | ||
+ | práva za hodnotu ''per se'', takže se nad zbytečností a neefektivitou | ||
+ | vynakládání prostředků na vynucování nadbytečných veřejnoprávních | ||
+ | příkazů a zákazů nezamýšlí. | ||
+ | Z hlediska [[právní politika|právní politiky]] však není neutrální | ||
+ | přístup k vynucování práva žádoucí, neboť v praxi vede k tomu, že | ||
+ | [[úřad]]y a [[soud]]y se z pohodlnosti zaměřují na méně závažné | ||
+ | [[delikt]]y a [[delikt]]y závažnější ponechávají bez povšimnutí. Tak se | ||
+ | stává, že [[:cs:postkomunismus|postkomunistické]] [[finanční úřad]]y | ||
+ | pečlivě a nekompromisně kontrolují drobné [[živnost]]níky, kteří musejí | ||
+ | prokazovat i korunové výdaje, zatímco velkým [[obchodní | ||
+ | společnost|obchodním společnostem]] tolerují stamilionové [[daňový | ||
+ | únik|daňové úniky]]. Podobně postupují [[policie|policisté]], jestliže | ||
+ | na zcela přehledných úsecích kontrolují překročení maximální povolené | ||
+ | rychlosti nebo se zaměřují obsah autolékárničky a bezohlednou, | ||
+ | nebezpečnou jízdu pomíjejí. | ||
+ | Právní povinnosti lze stejně jako [[subjektivní právo|subjektivní | ||
+ | práva]] theoreticky rozlišit na relativní a absolutní: příkladem | ||
+ | absolutní povinnosti (povinnosti bez recipienta | ||
+ | [[korelace|korelativního]] [[subjektivní právo|práva]]) je povinnost | ||
+ | jet při pravém okraji vozovky, povinností relativní je [[rodič]]ovství. | ||
{{Viztéž}} | {{Viztéž}} | ||
− | * [[právo]] | + | * [[subjektivní právo]] |
− | |||
[[Kategorie:Základní pojmy]] | [[Kategorie:Základní pojmy]] |
Verse z 18. 11. 2005, 21:22
Právní povinnost znamená právní normou vyjádřený příkaz jednat určitým způsobem (facere, dare), určitého jednání se zdržet (omittere) nebo určité jednání strpět (pati). I když právníci hovoří o povinnosti a neuvádějí, že jde o právní povinnost, mají přesto zpravidla na mysli tento druh povinnosti a nikoli povinnost morální, občanskou, příbuzenskou, politickou atd. - to jsou pojmy, které platné právo nezná a nedisponuje aparátem schopným s nimi pracovat. Protipólem právní povinnosti je (subjektivní) právo: povinnosti dlužníka zaplatit peněžitý dluh odpovídá právo věřitele toto plnění vyžadovat, soudem stanovené [[vyživovací povinnost]]i odpovídá právo vyživovaného na výživné, vlastnické právo je svázáno s povinností ostatních vlastníka v jeho výkonu nerušit atp. V soukromém právu mohou sice existovat právní povinnosti bez korelativního [[subjektivní právo|subjektivního práva]], avšak takové povinnosti jsou pojmově nevymahatelné - jejich nesplněním není nikomu působena újma. V právu veřejném orgány veřejné moci vymáhají z úřední povinnosti dodržování všech [[právní norma|právních norem]] a plnění všech právních povinností bez ohledu na to, je-li neplněním povinnosti působena skutečná újma. Striktně positivistický pohled považuje dodržování práva za hodnotu per se, takže se nad zbytečností a neefektivitou vynakládání prostředků na vynucování nadbytečných veřejnoprávních příkazů a zákazů nezamýšlí. Z hlediska právní politiky však není neutrální přístup k vynucování práva žádoucí, neboť v praxi vede k tomu, že úřady a soudy se z pohodlnosti zaměřují na méně závažné delikty a delikty závažnější ponechávají bez povšimnutí. Tak se stává, že postkomunistické finanční úřady pečlivě a nekompromisně kontrolují drobné živnostníky, kteří musejí prokazovat i korunové výdaje, zatímco velkým [[obchodní společnost|obchodním společnostem]] tolerují stamilionové [[daňový únik|daňové úniky]]. Podobně postupují policisté, jestliže na zcela přehledných úsecích kontrolují překročení maximální povolené rychlosti nebo se zaměřují obsah autolékárničky a bezohlednou, nebezpečnou jízdu pomíjejí. Právní povinnosti lze stejně jako subjektivní práva theoreticky rozlišit na relativní a absolutní: příkladem absolutní povinnosti (povinnosti bez recipienta korelativního práva) je povinnost jet při pravém okraji vozovky, povinností relativní je rodičovství. Šablona:Viztéž