Člověk
Člověk je základním právním subjektem. V současném českém právu je pro něj synomynicky používá převážně pojem fyzická osoba, někdy též ještě občan.
Právní osobnost
Způsobilost k právům a povinnostem, právní osobnost (právní subjektivitu), má každý člověk od početí do smrti; v době mezi početím a narozením, kdy právo hovoří o tzv. nascituru, je však tato způsobilost podmíněna tím, že se plod narodí živý. V opačném případě nastoupí právní fikce, že fyzická osoba nikdy neexistovala (což má významný důsledek v dědickém právu, neboť mrtvě narozený plod nemůže nabývat dědictví a nestává se tedy sám zůstavitelem).
Věk
Právní řád dává člověku podle jeho stáří různou míru oprávnění. Z biologického hlediska lze lišit mezi mládím, kdy člověk ještě nemá vlastní děti (obvykle), středním věkem, kdy je má a má vlastní rodiče na živu (opět obvykle), a stářím, když již jeho rodiče nežijí.
Zletilost
Plnou způsobilost nabývat právními úkony práv a povinností (zavazovat se) mají jen zletilí, tzn. ti, kteří dovršili 18 let věku (nebo dovršili 16 let věku, ale uzavřeli s přivolením soudu manželství) a kteří zároveň nebyli této způsobilosti zbaveni. Zbavit zcela nebo zčásti způsobilosti k právním úkonum může fyzickou osobu pouze soud (tato řízení jsou u nás poměrně častá, iniciují je příbuzní, kteří si přejí vyloučit u potenciálních zůstavitelů testovací způsobilost, aby dosáhli neplatnosti závěti a mohli zdědit jejich majetek jako dědicové ze zákona).
Nezletilí jsou schopni nabývat v zásadě všech práv a povinností. Právní úkony, které sami činí, jsou však platné jen tehdy, pokud svou povahou odpovídají jejich rozumové a volní vyspělosti. V ostatních případech musí nezletilého zastoupit jeho zákonný zástupce. To znamená, že desetileté dítě může platně uzavřít kupní smlouvu v hypermarketu a koupit si sáček bonbonů, ale nemůže si samo platně koupit dovolenou.
Na základě úmluvy o ochraně práv dítětě jsou nezletilci paušálně označováni jako děti, což je nevhodné. V jiných předpisech jsou užívány jiné výrazy, jako je mladistvý, např. v české a německé versi čl. 16 odst. 1 písm. e) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES, ze dne 8. června 2000, o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu ("směrnice o elektronickém obchodu"),[1] zatímco v anglické a francouzské se používá výraz nezletilý.
Terminologie
Důvodová zpráva k NOZ o terminologii praví: „Zvolený výraz je konformní terminologii Listiny základních práv a svobod (čl. 42 odst. 3). Protože fyzická osoba je totožná s člověkem, používá osnova synonymicky označení „člověk“. Obecné nadužívání pojmu „fyzická osoba“ bylo v našem zákonodárství zavedeno po roce 1990 jako nouzová náhražka dosavadního a zcela nevhodného státoprávního „občan“, nedocenilo se však, že se jedná o termín vlastní zejména právu mezinárodního obchodu, zatímco tradiční občanské zákonodárství se tomuto pojmu vyhýbá a používá jej zřídka. (Tuto tradici respektoval ještě občanský zákoník z r. 1950, který o fyzické osobě mluvil pouze na jediném místě.) Občanské zákoníky kontinentálního systému používají jako základní termín přirozená osoba (Německo, Švýcarsko, Nizozemí, Lichtenštejnsko aj.) či fyzická osoba (Itálie, Polsko, Rusko aj.), vždy však velmi střídmě na jednom či dvou místech s tím, že normativní text nejčastěji pracuje se slovy jako jsou člověk, lidé, dítě, nezletilý, manžel, zůstavitel atd.“
