Právo na život
Právo na život patří k nejdůležitějším základním právům. V českém právním řádu je garantuje ustanovení čl. 6 Listiny základních práv a svobod (Listina) a čl. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (Úmluva).
Listina stanoví jednak nepřípustnost trestu smrti, jednak to, že nikdo nesmí být zbaven života jinak než v souvislosti s jednáním, které není trestné. Český právní řád stanoví několik případů, kdy lze takto usmrtit druhého:
- jde-li o nutnou obranu
- odvrací-li se nebezpečí za situace krajní nouze
- za podmínek oprávněného použití služební zbraně, např. neuposlechne-li občan zákonné výzvy policisty
V souladu s Listinou by byla i euthanasie, pokud by byla zákonem připuštěna.
Úmluva naproti tomu trest smrti připouští (pouze však v době války) a připouští dále usmrcení vyplývající ze zcela nezbytného použití síly v těchto případech:
- nutná obrana proti nezákonnému násilí
- při zatýkání nebo zabránění zatčené osobě v útěku
- při zákonném potlačení nepokojů nebo vzpory
Je tedy patrné, že z hlediska Úmluvy nemůže obstát platný zákon o policii (č. 283/1991 Sb.), který umožňuje např. střelbu po ujíždějícím automobilu, a sporné jsou i případy, kdy dojde k usmrcení za situace krajní nouze.
Policie ČR každoročně usmrtí několik osob, často za nevyjasněných okolností a v případech, kdy zastřelená osoba byla prokazatelně neozbrojena. Mediálně známým případem bylo např. zabití náhodné chodkyně při střelbě na ujíždějící automobil v Mělníku, k němuž došlo 16. července 2001.
