Křest
Křest (lat. baptimsus, od řec. βάπτισμα = ponoření; angl. baptism, fr. baptême, něm. Taufe) je svátost spojená se vstupem křtěnce do církve. Křesťané věří, že křest je první a nepominutelnou podmínkou spasení, je to, jak uvádí can. 849 CIC/1983, ianua sacramentorum, brána ke svátostem.
Stejně jako ostatní iniciační svátosti vtiskuje křest křtěnci nezrušitelné znamení, character indelebilis, jehož se nelze nijak zbavit.
Křest se děje ponořením nebo politím křtěnce vodou a vyslovením příslušné liturgické formule. Křít smí kterýkoli duchovní, včetně jáhna, a v případě nezbytnosti i laik nebo dokonce osoba, která je sama nepokřtěná.
Tradiční církve, mj. římskokatholická, obvykle křtí malé děti, jejichž rodičům je povinnost dát děti pokřtít výslovně uložena kanonickým právem. Křest dospělých vyžaduje, aby křtěnec absolvoval duchovní přípravu, katechumenát.
Nově pokřtěný člověk, neofyta, se stává příslušníkem církve a této příslušnosti, včetně vázanosti předpisy kanonického práva, se nemůže nijak zbavit. Z římskokatholické církve proto nelze platně vystoupit, platí zásada "Semel Catholicus – semper Catholicus" ("Jednou katholík – navždy katholík").
O křtu se vystavuje zvláštní osvědčení (křestní list) a záznam o něm se zapisuje do matriky pokřtěných.
