Judikát
Judikát v širším smyslu znamená soudní rozhodnutí, ve smyslu užším pak rozhodnutí vyššího soudu, které má význam pro další rozhodování obdobných věci – a má tak postavení obdobné precedentu, který je však na rozdíl od judikátu závazný i formálně. Společně se judikáty vydané určitým soudem nebo dotýkající se určité otázky označují jako judikatura.
Stávající právní řád přiznává přímé precedenční působení pouze judikátům Ústavního soudu, pokud zrušují právní předpis, avšak v praxi je jako pramen práva využívána i publikovaná judikatura Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu, vrchních soudů a v některých případech rovněž krajských soudů. Rozsudky okresních soudů se judikáty stávají jen výjimečně.
Cílem potřebným k zajištění právní jistoty je jednotné rozhodování soudů. To je důvodem, proč se judikáty publikují ve sbírkách a proč jsou právníky pečlivě studovány. Odpověď na mnohé otázky lze totiž nalézt pouze v judikatuře. Příkladem je hranice mezi lehkým a těžkým ublížením na zdraví, kde judikatura dospěla k hranici šesti týdnů léčby – zranění s delší dobou léčby se už pro účely trestního řízení pokládá za těžké.
Někdy se stává, že různé soudy, popř. i různé senáty téhož soudu, rozhodují v obdobných případech různým způsobem. Aby se takovým situacím předcházelo a dosáhlo se konstatní judikatury, obsahuje právní řád opatření ke sjednocení rozhodovací praxe soudů, kupř. u Nejvyššího soudu se taková věc předá k rozhodnutí Velkému senátu, v případě Ústavního soudu rozhodne místo senátu plénum.
Někdy se hovoří o soudní judikatuře, na rozdíl od judikatury správních úřadů. Takový termín je však pleonasmem, resp. nesprávným užitím, neboť judikátem (z lat. iudicare = soudit) může být pouze rozhodnutí soudu.
Vizte též
Prameny a literatura
- Zdeněk Kühn, Michal Bobek, Radim Polčák et al.: Judikatura a právní argumentace. Teoretické a praktické aspekty práce s judikaturou. Auditorium, Praha 2006, 234 pp.
