František Weyr
František Weyr (25. dubna 1879 Vídeň – 29. června 1951 Brno) byl významný český právní theoretik první poloviny 20. století, přední odborník na ústavní právo a zakladatel normativní školy právní.
Byl první děkan Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně 1919-20 a pak i 1927-28 a 1935-36, v letech 1923-24 byl rektorem univerzity. V letech 1918 až 1920 byl jako poslanec Národního shromáždění jedním z autorů československé ústavy a byl zpravodajem návrhu zákona o zrušení šlechtictví (81/1918 Sb.).[1] Na jeho návrh byl umístěn Nejvyšší soud v Brně zákonem č. 216/1919 Sb. Byl též prezidentem Státního úřadu statistického a členem brněnské městské rady. Napsal řadu odborných publikací, z nichž nejvýznamnější byla Theorie práva, a množství článků. Byl redaktorem Časopisu pro právní a státní vědu a pětisvazkového Slovníku veřejného práva československého. Ve svých publikacích kromě odborné erudice vynikal především celkovým nadhledem a jemnou ironií, která dráždila jeho odpůrce, zejména ty tzv. "zaujaté pro věc".
Automatické opravy v Microsoft Word jeho jméno komolí na Setr,[2] což se promítlo i do nálezu Letiště Praha, sp. zn. I. ÚS 260/06.[3]
Poznámky
- ↑ Jan Drocár: Jak jsme si zrušili šlechtu, Pozitivní noviny 4. 4. 2006
- ↑ http://pravnimunice.blogspot.com/2008/06/ach-ten-ms-word.html
- ↑ http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=53282
Vizte též
Další odkazy
- Weyrův životopis ve Slovníku českých filozofů na stránkách Filozofické fakulty MU
- Weyrův životopis na stránkách města Brna
- Weyrův životopis v Akademickém bulletinu