Odpovědnost
Odpovědnost má v právu poněkud jiný význam než v běžném jazyce, kde se jím rozumí povinnost osoby pečovat o jinou osobu, za věc, případně za stav nebo vztah tak, aby jim nevznikala újma. Právní odpovědnost znamená toliko nutnost nést sankční následky svého jednání, přičemž nemusí jít nutně o jednání zaviněné: v případě objektivní odpovědnosti (o níž je pojednáno níže), se vyvozuje sankce z pouhého následku určité (často obecně nebezpečné) činnosti, jako např. provozu motorových vozidel nebo provozování ubytovacích služeb v případě objektivní odpovědnosti za škodu na odložených věcech.
Právní odpovědnost je založena:
- protiprávním jednáním (deliktem) odpovědné osoby (odpovědnost za zavinění, obecná odpovědnost)
- vznikem škodlivého stavu (někdy se hovoří o protiprávním stavu), za který odpovědný odpovídá bez ohledu na zavinění (odpovědnost za následek, objektivní odpovědnost)
Obecná odpovědnost
Obecná odpovědnost (odpovědnost za zavinění) dopadá na každého, kdo má deliktní způsobilost, tzn. kdo je odpovědný za své protiprávní jednání. Deliktní způsobilost mají všechny právnické osoby a ty osoby fysické, jejichž mentální schopnosti (dané zejména věkem) a momentální duševní stav (příčetnost) dovoluje, aby fysická osoba rozpoznala protiprávnost (škodlivost) svého jednání a mohla je ovládnout. U zletilých osob, které nebyly zbaveny způsobilosti k právním úkonům, se deliktní způsobilost presumuje (tj. má se za prokázanou, dokud není prokázán opak).
Odpovědnost za zavinění se liší podle toho, byla-li jednáním delikventa porušena soukromoprávní nebo veřejnoprávní povinnost.
Soukromoprávní odpovědnost je upravena právními normami soukromého práva, především občanským zákoníkem. Sankční následek může být dvojí:
- povinnost uvedení do původního stavu, restituce (restitutio in integrum) - např. omluva, vydání věci apod.
- povinnost náhrady, reparace způsobené újmy, a to zpravidla v penězích (relutární náhrada), výjimečně naturální (restitutio in natura)
Veřejnoprávní odpovědnost může být:
- trestní, za porušení povinnosti stanovené trestním zákonem (trestný čin) - pouze fysické osoby
- přestupková, za takové porušení veřejnoprávní povinnosti, které je zákonem označeno za přestupek - pouze fysické osoby
- za jiný správní delikt, pokud to stanoví zvláštní zákon - právnické i fysické osoby
Následkem (sankcí) za porušení veřejnoprávní povinnosti je buď trest (v případě trestní odpovědnosti) nebo sankce stanovená zákonem o přestupcích nebo zvláštním zákonem o jiných správních deliktech.
Často dochází k souběhu soukromoprávní a veřejnoprávní odpovědnosti (cf. adhesní řízení).
Jak v případě soukromoprávní, tak veřejnoprávní odpovědnosti se může odpovědný vyvinit (exkulpovat), pokud prokáže, že škodlivý následek nezavinil.
Objektivní odpovědnost
Pojem objektivní odpovědnosti je poměrně nedávný právní institut, který si vynutil rozvoj vědy a techniky v 19. století. Lidská činnost se postupně stala tak složitou, že je v mnoha případech nemožné nebo přinejmenším neefektivní zjišťovat, byl-li zjevně škodlivý následek (např. tráva zapálená od projíždějící parní lokomotivy) způsoben konkrétním pochybením (zaviněním) určité osoby.
Proto se v určitých případech stanoví odpovědnost osoby za škodlivý následek bez ohledu na zavinění.
Objektivní odpovědnost není obecná, tzn. lze ji vyvozovat pouze tam, kde to stanovení právní předpis.
Rozlišují se dva druhy objektivní odpovědnosti:
- objektivní odpovědnost s možností liberace; osoba neodpovídá, prokáže-li, že byl naplněn některý ze zákonem stanovených liberačních důvodů (např. že nemohl škodlivému následku, který nezavinil, zabránit ani s vynaložením veškerého úsilí)
- absolutní objektivní odpovědnost, bez možnosti liberace - např. odpovědnost státu za nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup
Příklady objektivní odpovědnosti:
- odpovědnost za škodu způsobenou provozní činností
- odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků
- odpovědnost za škodu způsobenou tím, nad kým odpovědný vykonává dohled
- odpovědnost za škodu na vnesených nebo odložených věcech
Odpovědnost za následek v některých (výjimečných) případech stanoví i veřejnoprávními předpisy, např. u ochrany životního prostředí. Vždy je však v těchto případech přípustná liberace.
U objektivní odpovědnosti se o deliktní způsobilosti nehovoří; ta může být přesto v některých případech liberačním důvodem.
Viz též:
