Soudní řád správní
Soudní řád správní (zákon č. 150/2002 Sb., zkratka SŘS nebo s. ř. s.) je právní předpis upravující komplexně řízení před soudem ve správním soudnictví. Před jeho účinností (tzn. před 1. leden 2003) se pro řízení ve správním soudnictví používal občanský soudní řád (OSŘ), který ve své páté části – poměrně kuse – upravoval odlišnosti tohoto řízení od řízení občanskoprávního.
Hlavním přínosem nového předpisu je, že byla do správního soudnictví zavedena tzv. plná jurisdikce, tzn. soudy mohou přezkoumávat napadené správní rozhodnutí po stráce všech vad, nikoli jen z hlediska formální nezákonnosti, jak tomu bylo dříve. Zavedeny byly i dva nové druhy žalob, žaloba proti tzv. faktickému zásahu orgánu veřejné moci a žaloba na ochranu před nečinností správního úřadu. Nově bylo upraveno i volební soudnictví a řešení kompetenčních sporů.
Významnou novinkou je, že byl zaveden mimořádný opravný prostředek proti rozhodnutí soudu I. stupně, nazývaný kasační stížností, a v řízení před soudem I. stupně bylo zrušeno povinné zastoupení advokátem, čímž bylo správní soudnictví zpřístupněno velkému okruhu potenciálních žalobců, kteří se svých práv nemohli domoci jen proto, že povinné zastoupení pro ně představovalo neúnosnou finanční zátěž.
Autoři zákona vyšli z premisy, že soudci i strany jsou zvyklí na dosavadní úpravu, a odchýlili se od OSŘ jen tam, kde to vyžadovala specifičnost správního soudnictví:
- Byla sjednocena příslušnost soudů pro jednotlivé druhy řízení, která nyní konají v I. stupni výlučně krajské soudy.
- S využitím toho, že žalovanému – správnímu úřadu – nesvědčí základní právo na ústní projednání věci, má soud možnost rozhodnutí správního úřadu zrušit z řady taxativně vymezených důvodů bez jednání i bez souhlasu účastníků.
- Nově lze spornou věc vyřešit smírem.
