Platební rozkaz
Platební rozkaz je zvláštní druh rozhodnutí soudu, jímž je žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci žalobou požadovanou částku v penězích. Platební rozkaz je vydáván před projednáním věci, jen na základě skutečností tvrzených žalobcem v žalobě.
Jestliže žalovaný s platebním rozkazem nesouhlasí, může proti němu podat ve lhůtě 15 dnů odpor (ten není nutné nijak odůvodňovat). Tím se účinky platebního rozkazu ruší a věc je poté soudem projednána. Naopak nebyl-li podán včasný odpor, stává se platební rozkaz pravomocným a má stejné účinky jako pravomocný rozsudek.
Soud může platební rozkaz vydat i bez explicitního návrhu žalobce; to však není příliš obvyklé.
Platební rozkaz je z definice přípustný pouze tehdy, domáhá-li se žalobce zaplacení částky v penězích. Nelze jím ukládat žádné jiné povinnosti. Přípustnost vydání platebního rozkazu je dále omezena – nelze jej vydat, pokud:
- o věci rozhoduje již v I. stupni senát; v r. 2006 byl tento – věcně zcela nelogický – požadavek zmírněn a zavedena výjimka pro mzdové nároky zaměstnanců vůči zaměstnavatelům
- není znám pobyt žalovaného
- má-li být platební rozkaz doručován do ciziny
U platebních rozkazů je vyloučeno náhradní doručení; většinu vydaných platebních rozkazů se proto nikdy nepodaří doručit a chce-li soud žalobu projednat, musí je zrušit.
Institut platebního rozkazu má hlavně psychologický význam: žalovaný zjistí, že žalobce svůj nárok míní vážně a uplatnil jej u soudu. Protože náklady řízení za vydání platebního rozkazu jsou téměř stejné jako náklady projednání žaloby, včetně identických nákladů za zastoupení advokátem, nepramení pro žalovaného z podání odporu žádné faktické nevýhody; účinnost tohoto prostředku by byla mnohem vyšší, kdyby náklady v této fasi řízení byly nižší a zvyšovaly se až po nařízení jednání. Taková úprava je běžná ve většině zemí, které platební rozkaz používají.
