Ústavní soud: Porovnání verzí

Verse z 29. 1. 2007, 18:20

Ústavní soud je úřad, jehož úkolem je soudní přezkum ústavnosti.

Ústavní soud není součástí systému obecných soudů, ale jeho doménou je poskytovat ochranu porušeným a ohroženým lidským právům. Toho dociluje jednak rozhodováním o návrzích na zrušení právních předpisů a jejich částí, které mohou podat pouze kvalifikovaní navrhovatelé.

Československo

Ústavní soud byl zřízen zákonem č. 162/1920 Sb. Soustředil se na přezkum opatření Stálého výboru Národního shromáždění. Nálezem č. 134/1939 Sb. prohlásil za neplatné ustanovení odstavce 4, § 18, části III opatření Stálého výboru č. 291/1938 Sb. Nález č. 187/1939 Sb. prohlásil za neplatné § 6 odst. 1, § 8 odst. 1 a 3 a § 13 odst. 1 a 3 zákona č. 147/1933 Sb., o stíhání protistátní činnosti státních zaměstnanců a některých jiných osob a o předkládání soudců na jiné služební místo proti jejich vůli.

Po roce 1945 Ústavní soud nebyl obnoven. V roce 1968 byl obnoven novelou "socialistické" ústavy v čl. 86–101 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci. Nebyl však zřízen. Fakticky byl tedy obnoven až ústavním zákonem č. 91/1991 Sb., o Ústavním soudu České a Slovenské Federativní Republiky.

Česká republika

Budova Ústavního soudu v Brně

Ústavní soud stojí na vrcholu soudního systému České republiky. Navrhovatelem zrušení právního předpis může být president republiky, ombudsman, skupina 41 poslanců nebo 17 senátorů Parlamentu České republiky, a soud, dojde-li k závěru, že zákon, jehož má být použito k řešení konkrétního případu, je v rozporu s ústavním zákonem nebo ústavou. Podat před Ústavním soudem řízení o ústavní stížnosti je oprávněn každý, kdo se cítí zkrácen na svých základních právech a pro jejich dosažení již bezúspěšně vyčerpal všechny další prostředky, které mu platné právo dává k disposici. I s ústavní stížností může být spojen návrh na zrušení zákona nebo jeho části.

Přestože Ústavní soud ve své judikatuře mnohokrát zdůraznil, že není nejvyšším článkem systému obecných soudů, jako poslední vnitrostátní instance de facto slouží. Proti jeho rozhodnutí existuje jediný další prostředek nápravy, a to stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva do Štrasburku.

Ústavní soud při jednání

Patnáct soudců Ústavního soudu jmenuje se souhlasem Senátu president republiky. Funkční období ústavního soudce činí 10 let. Zatímco v době presidentury Václava Havla se mezi presidentem a Senátem v otázce jmenování neobjevily vážnější rozpory, po nástupu Václava Klause se o jmenování ústavních soudců rozhořel ostrý konflikt, když Senát postupně odmítl čtyři presidentem navržené kandidáty.

Právě dlouhý soudcovský mandát je jedním z faktorů, které způsobily, že Ústavní soud si přes některá rozpačitá rozhodnutí v prvních letech své existence vydobyl u odborné i laické veřejnosti značnou prestiž. Po jmenování tří bývalých politiků (Pavla Rychetského, Miloslava Výborného a Dagmar Lastovecké) se všeobecně mělo za to, že nově obsazený Ústavní soud nebude imunní vůči vlivu politických stran, nedávná rozhodnutí, zejména nález ve věci československého občanství Hugo Salma, však tyto obavy prozatím vyvracejí. Kontroversi a rozpaky odborné veřejnosti však vyvolaly jiné verdikty v restitučních věcech: rozhodnutí, že se nelze domáhat určení neplatnosti poválečných konfiskací ani v případě, že pro ně neexistoval právní podklad (ústavní stížnost hraběte Kinského), bylo předmětem ostrých sporů mezi samotnými ústavními soudci.

Ústavní soud v současné době na své internetové stránce ([1]) nezveřejňuje žádnou judikaturu, ta je ale bezplatně k disposici na stránce společnosti ASPI, spol. s r. o. ([2]).

Lidská práva právnických osob

Ve sporu o to, zda vedle fysických osob (lidí) mají lidská práva též právnické osoby, se český Ústavní soud přiklonil na stranu širšího výkladu a přiznal lidská práva dokonce veřejnoprávní korporaci – obci.

Vizte též

• ústavní stížnost
• velezrada

Další odkazy

• info o knize Soudcokracie v ČR - fikce, nebo realita