Lidské právo: Porovnání verzí

Přejít na: navigace, hledání
d (Linky)
(Obnoveno)
Řádka 1: Řádka 1:
'''Lidská práva''' (angl. ''human rights'', fr. ''droits de l'homme'', něm. ''Menschenrechte'') jsou ta práva, která jsou ústavou zaručena všem lidem ve vztahu ke [[stát]]u. Někdy - zejména v [[:cs:Evropa|Evropě]] - se označují jako '''základní práva''' (angl. ''fundamental rights'', fr. ''droits fondamentaux'', něm. ''Grundrechte''), přičemž lidskými právy jsou v tomto chápání jen taková základní práva, která svědčí každému, bez ohledu na to, je-li [[občan]]em daného [[stát]]u; nejsou jimi tedy zejména práva politická. Popsaný [[:cs:usus|usus]] je vesměs dodržován i v českém [[právní řád|právním řádu]] a v [[judikatura|judikatuře]] [[Ústavní soud|Ústavního soudu]].
+
'''Lidská
 
+
práva''' (angl. ''human rights'', fr. ''droits de l'homme'', něm.
Tato práva jsou garantována jednak samotnou [[Ústava|Ústavou]] a [[Listina základních práv a svobod|Listinou základních práv a svobod]], jednak řadou mezinárodních závazků České republiky, příkladmo [[Úmluva proti mučení|Úmluvou proti mučení]], [[Úmluva o právech dítěte|Úmluvou o právech dítěte]] a evropskou [[Úmluva o ochraně základních práv a svobod|Úmluvou o ochraně základních práv a svobod]], jež je z těchto úmluv nejobecnější. Právě tuto úmluvu vykládá a aplikuje [[Evropský soud pro lidská práva]] ve Štrasburku.
+
''Menschenrechte'') jsou ta práva, která jsou ústavou zaručena všem
 
+
lidem ve vztahu ke [[stát]]u. Někdy - zejména v [[:cs:Evropa|Evropě]] -
Neboť lidská práva bývají zaručena [[ústavní řád|ústavou]], ''[[:cs:promiscue|promiscue]]'' se pro ně často užívá též označení '''ústavní práva'''.
+
se označují jako '''základní práva''' (angl. ''fundamental rights'',
 
+
fr. ''droits fondamentaux'', něm. ''Grundrechte''), přičemž lidskými
 +
právy jsou v tomto chápání jen taková základní práva, která svědčí
 +
každému, bez ohledu na to, je-li [[občan]]em daného [[stát]]u; nejsou
 +
jimi tedy zejména práva politická. Popsaný [[:cs:usus|usus]] je vesměs
 +
dodržován i v českém [[právní řád|právním řádu]] a v
 +
[[judikatura|judikatuře]] [[Ústavní soud|Ústavního soudu]]. Někdy se po
 +
vzoru [[Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod|Úmluvy o
 +
ochraně lidských práv a základních svobod]] hovoří o "lidských právech
 +
a základních svobodách", avšak neboť [[svoboda]] je pouhým typem
 +
[[subjektivní právo|subjektivního práva]], nemá taková terminologie
 +
racionální opodstatnění.
 +
Tato práva jsou garantována jednak samotnou [[Ústava|Ústavou]] a
 +
[[Listina základních práv a svobod|Listinou základních práv a svobod]],
 +
jednak řadou mezinárodních závazků České republiky, příkladmo [[Úmluva
 +
proti mučení|Úmluvou proti mučení]], [[Úmluva o právech dítěte|Úmluvou
 +
o právech dítěte]] a evropskou [[Úmluva o ochraně základních práv a
 +
svobod|Úmluvou o ochraně základních práv a svobod]], jež je z těchto
 +
úmluv nejobecnější. Právě tuto úmluvu vykládá a aplikuje [[Evropský
 +
soud pro lidská práva]] ve Štrasburku.
 +
Neboť lidská práva bývají zaručena [[ústavní řád|ústavou]],
 +
''[[:cs:promiscue|promiscue]]'' se pro ně často užívá též označení
 +
'''ústavní práva'''.
 
== Generace lidských práv ==
 
== Generace lidských práv ==
# občanská – zejména právo na život, zákaz mučení a nucené práce, právo na soukromé vlastnictví, svoboda pohybu a pobytu, svoboda svědomí.
+
# občanská – zejména právo na život, zákaz mučení a nucené práce, právo
# politická – zejména svoboda projevu, petiční právo, svoboda shromažďovací, spolčovací a všeobecné volební právo přímé, rovné a tajné.
+
na soukromé vlastnictví, svoboda pohybu a pobytu, svoboda svědomí.
# sociální – zejména právo na práci, stávku, odměnu, pojištění a odbory, zákaz práce dětí.
+
# politická – zejména svoboda projevu, petiční právo, svoboda
 +
shromažďovací, spolčovací a všeobecné volební právo přímé, rovné a
 +
tajné.
 +
# sociální – zejména právo na práci, stávku, odměnu, pojištění a
 +
odbory, zákaz práce dětí.
 
# ekologická – právo na zdravé životní prostředí.
 
# ekologická – právo na zdravé životní prostředí.
 
+
Podle jiného dělení se systém základních práv se člení na tzv. [[lidská
Podle jiného dělení se systém základních práv se člení na tzv. [[lidská práva]], která svědčí každému bez rozdílu státní příslušnosti (např. zákaz [[trest smrti|trestu smrti]]), a [[politická práva|práva politická]], která mohou v plné míře využívat pouze čeští [[občan]]é - čeští státní příslušníci (např. právo sdružovat se v [[politická strana|politických stranách]]). Další členění je podle povahy zákadním právem chráněného zájmu, např. práva sociální, práva kulturní, práva národnostních menšin apod.
+
práva]], která svědčí každému bez rozdílu státní příslušnosti (např.
 
+
zákaz [[trest smrti|trestu smrti]]), a [[politická práva|práva
Důležitou pojistkou ochrany základních práv je ustanovení čl. 1 [[Listina základních práv a svobod|Listiny základních práv a svobod]], podle něhož jsou základní práva ''nezadatelná'', ''nezcizitelná'', ''nepromlčitelná'' a ''nezrušitelná''. Jednou přiznaná základní práva tedy nelze odejmout ani [[novela |novelisací]] [[právní předpis|právního předpisu]], jímž byla stanovena; [[katalog]] základních práv lze pouze rozšiřovat, nikoli zužovat.
+
politická]], která mohou v plné míře využívat pouze čeští [[občan]]é -
 
+
čeští státní příslušníci (např. právo sdružovat se v [[politická
V tomto směru je proto nanejvýš sporná novela [[Listina základních práv a svobod|Listiny základních a práv a svobod]] z r. [[:cs:1998|1998]], která prodloužila přípustnou dobu [[zadržení]] osoby předtím, než je postavena před [[soud]], ze 24 na 48 hodin.
+
strana|politických stranách]]). Další členění je podle povahy zákadním
 
+
právem chráněného zájmu, např. práva sociální, práva kulturní, práva
 +
národnostních menšin apod.
 +
Důležitou pojistkou ochrany základních práv je ustanovení čl. 1
 +
[[Listina základních práv a svobod|Listiny základních práv a svobod]],
 +
podle něhož jsou základní práva ''nezadatelná'', ''nezcizitelná'',
 +
''nepromlčitelná'' a ''nezrušitelná''. Jednou přiznaná základní práva
 +
tedy nelze odejmout ani [[novela |novelisací]] [[právní
 +
předpis|právního předpisu]], jímž byla stanovena; [[katalog]]
 +
základních práv lze pouze rozšiřovat, nikoli zužovat.
 +
V tomto směru je proto nanejvýš sporná novela [[Listina základních práv
 +
a svobod|Listiny základních a práv a svobod]] z r. [[:cs:1998|1998]],
 +
která prodloužila přípustnou dobu [[zadržení]] osoby předtím, než je
 +
postavena před [[soud]], ze 24 na 48 hodin.
 
==Soudní ochrana základních práv==
 
==Soudní ochrana základních práv==
Ochranu základních práv poskytují jednak obecné [[soud]]y, jednak specialisovaná instituce zřízená k ochraně ústavnosti, [[Ústavní soud]].
+
Ochranu základních práv poskytují jednak obecné [[soud]]y, jednak
 
+
specialisovaná instituce zřízená k ochraně ústavnosti, [[Ústavní
Výkladu základních práv se věnuje rozsáhlá [[judikatura]] Ústavního soudu. Ten mimo jiné rozhodl, že porušení základních práv musí poskytnout ochranu každý [[soud]] na základě každého [[opravné prostředky|opravného prostředku]]; dosavadní výklad [[Nejvyšší soud|Nejvyššího soudu]], který mnohá [[dovolání]], jež tvrdila porušení základních práv dovolatele, odmítal s tím, že nenaplňují formální požadavky z hlediska přípustných dovolacích důvodů, a odkazoval dovolatele do řízení o ústavní stížnosti, není tedy ústavně konformní a Nejvyššímu soudu byl zakázán.
+
soud]].
 
+
Výkladu základních práv se věnuje rozsáhlá [[judikatura]] Ústavního
Výkladové potíže byly donedávna s článkem 89 odst. 2 [[Ústava|Ústavy]], který stanoví všeobecnou závaznost rozhodnutí Ústavního soudu. Mnozí právní theoretici, včetně uznávaných autorit v oboru [[ústavní právo|ústavního práva]], měli za to, že Ústava má na mysli jen tolik, že takové rozhodnutí je závazné procesně, tzn. v rámci Ústavním soudem rozhodnuté věci, a nemá závaznost [[precedens|precedentu]]. Ústavní soud však (v souvislosti s rozhodováním o zákonnosti vazby) judikoval, že tento výklad Ústavy není správný, neboť závazností se minimálně v případě publikovaných nálezů Ústavního soudu míní závaznost precedenční, tzn. závaznost pro všechny obdobné případy.
+
soudu. Ten mimo jiné rozhodl, že porušení základních práv musí
 
+
poskytnout ochranu každý [[soud]] na základě každého [[opravné
 +
prostředky|opravného prostředku]]; dosavadní výklad [[Nejvyšší
 +
soud|Nejvyššího soudu]], který mnohá [[dovolání]], jež tvrdila porušení
 +
základních práv dovolatele, odmítal s tím, že nenaplňují formální
 +
požadavky z hlediska přípustných dovolacích důvodů, a odkazoval
 +
dovolatele do řízení o ústavní stížnosti, není tedy ústavně konformní a
 +
Nejvyššímu soudu byl zakázán.
 +
Výkladové potíže byly donedávna s článkem 89 odst. 2
 +
[[Ústava|Ústavy]], který stanoví všeobecnou závaznost rozhodnutí
 +
Ústavního soudu. Mnozí právní theoretici, včetně uznávaných autorit v
 +
oboru [[ústavní právo|ústavního práva]], měli za to, že Ústava má na
 +
mysli jen tolik, že takové rozhodnutí je závazné procesně, tzn. v rámci
 +
Ústavním soudem rozhodnuté věci, a nemá závaznost
 +
[[precedens|precedentu]]. Ústavní soud však (v souvislosti s
 +
rozhodováním o zákonnosti vazby) judikoval, že tento výklad Ústavy není
 +
správný, neboť závazností se minimálně v případě publikovaných nálezů
 +
Ústavního soudu míní závaznost precedenční, tzn. závaznost pro všechny
 +
obdobné případy.
 
== Diskuse o povaze lidských práv ==
 
== Diskuse o povaze lidských práv ==
Podle převažujícího výkladu jsou lidská práva svou povahou [[jusnaturalismus|přirozená]], takže moderní [[právní stát]]y představují synthesu přirozeněprávního základu, vrstvy nezcizitelných, nezadatelných a nezměnitelných lidských práv, jež svědčí každému bez rozdílu (a v některých případech se jich ani nelze vzdát), a [[juspositivismus|positivisticky]] pojímaného, obyčejného práva.
+
Podle převažujícího výkladu jsou lidská práva svou povahou
 
+
[[jusnaturalismus|přirozená]], takže moderní [[právní stát]]y
Z hlediska [[juspositivismus|positivistického]] chápání práva je však takový výklad nepřijatelný, neboť lidským právům připisuje ahistorickou, transcendentální legitimitu. Positivisté poukazují na to, že absolutisujeme-li lidská práva bez ohledu na jejich často kontroversní charakter a historickou podmíněnost, upřeme ''a priori'' legitimitu celé řadě názorových proudů, než mají ve společnosti podstatné zastoupení: např. zákaz [[trest smrti|trestu smrti]] (v [[mír]]ových podmínkách) je sice v evropských zemích uzákoněn jako právo ústavní, avšak nezanedbatelná část společnosti tento zákaz odmítá a tvrdí, že odstraněním [[trest smrti|trestu smrti]] se narušilo přirozené vnímání spravedlnosti. Je zde tedy konflikt dvou přirozených práv, jehož řešení ve prospěch jednoho z nich je pouhým právněpolitickým rozhodnutím bez jakékoli transcendentální oprávněnosti.
+
představují synthesu přirozeněprávního základu, vrstvy nezcizitelných,
 
+
nezadatelných a nezměnitelných lidských práv, jež svědčí každému bez
Ještě silnější kontroverse se v posledních letech rozhořely v otázce práv ethnických a náboženských menšin. Stoupenci [[:cs:neokonzervatismus|neokonservativních]] názorů tvrdí, že přiznáním práva na ne-asimilaci menšin je podkopávána sama podstata a životaschopnost hostitelského [[stát]]u.
+
rozdílu (a v některých případech se jich ani nelze vzdát), a
 
+
[[juspositivismus|positivisticky]] pojímaného, obyčejného práva.
 +
Z hlediska [[juspositivismus|positivistického]] chápání práva je však
 +
takový výklad nepřijatelný, neboť lidským právům připisuje
 +
ahistorickou, [[:cs:transcendence|transcendentální]] legitimitu.
 +
Positivisté poukazují na to, že absolutisujeme-li lidská práva bez
 +
ohledu na jejich často kontroversní charakter a historickou
 +
podmíněnost, upřeme ''a priori'' legitimitu celé řadě názorových
 +
proudů, než mají ve společnosti podstatné zastoupení: např. zákaz
 +
[[trest smrti|trestu smrti]] (v [[mír]]ových podmínkách) je sice v
 +
evropských zemích uzákoněn jako právo ústavní, avšak nezanedbatelná
 +
část společnosti tento zákaz odmítá a tvrdí, že odstraněním [[trest
 +
smrti|trestu smrti]] se narušilo přirozené vnímání spravedlnosti. Je
 +
zde tedy konflikt dvou přirozených práv, jehož řešení ve prospěch
 +
jednoho z nich je pouhým právněpolitickým rozhodnutím bez jakékoli
 +
transcendentální oprávněnosti.
 +
Ještě silnější kontroverse se v posledních letech rozhořely v otázce
 +
práv ethnických a náboženských menšin. Stoupenci
 +
[[:cs:neokonzervatismus|neokonservativních]] názorů tvrdí, že přiznáním
 +
práva na ne-asimilaci menšin je podkopávána sama podstata a
 +
životaschopnost hostitelského [[stát]]u.
 +
Z [[juspositivismus|positivistického]] hlediska jsou lidská práva dána
 +
především zkušeností z [[:cs:totalita|totalitních]] režimů [[:cs:20.
 +
století|20. století]]: vznikla prostou kodifikací těch hodnot, které
 +
byly lidem [[:cs:totalita|totalitní]] mocí upírány a nejsou tudíž ani
 +
[[:cs:transcendence|transcendentální]], ani nadčasová. [[Právo na
 +
život]] (a kategorický zákaz [[trest smrti|trestu smrti]]) je odrazem
 +
neúcty [[:cs:totalita|totalitních]] vládců k životu a zmařených
 +
lidských životů, které si tyto režimy vyžádaly, právo na individualitu
 +
(tzn. [[svoboda svědomí]], [[svoboda projevu]], [[svoboda vyznání]],
 +
[[svoboda uměleckého projevu]] atp.) je kontraposicí snahy
 +
[[:cs:totalita|totalitních]] [[:cs:diktatura|diktatur]] po unifikaci
 +
člověka a potlačení jeho individuálních aspirací, právo na
 +
[[spravedlivý proces]] reflektuje realitu záměrného odepření přístupu
 +
ke [[spravedlnost]]i zejména v případech, kdy by měl být žalován sám
 +
[[:cs:totalita|totalitní]] [[stát]], ochrana [[vlastnictví]]
 +
představuje negaci masových majetkových přesunů
 +
([[konfiskace|konfiskací]]), které byly pro [[:cs:totalita|totalitní]]
 +
režimy příznačné, zdůraznění principu [[legality výkonu veřejné moci]]
 +
má vztah k mocenské zvůli předchozích utlačovatelů. Lidská práva jsou
 +
proto historicky podmíněná a změna [[katalog]]u lidských práv, a to ani
 +
jeho zúžení, by nemuselo nutně vést k zániku
 +
[[:cs:demokracie|demokratického]] [[právní stát|právního státu]].
 
[[Kategorie:Základní práva]]
 
[[Kategorie:Základní práva]]

Verse z 18. 11. 2005, 22:25

Lidská práva (angl. human rights, fr. droits de l'homme, něm. Menschenrechte) jsou ta práva, která jsou ústavou zaručena všem lidem ve vztahu ke státu. Někdy - zejména v Evropě - se označují jako základní práva (angl. fundamental rights, fr. droits fondamentaux, něm. Grundrechte), přičemž lidskými právy jsou v tomto chápání jen taková základní práva, která svědčí každému, bez ohledu na to, je-li občanem daného státu; nejsou jimi tedy zejména práva politická. Popsaný usus je vesměs dodržován i v českém právním řádu a v judikatuře Ústavního soudu. Někdy se po vzoru Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod hovoří o "lidských právech a základních svobodách", avšak neboť svoboda je pouhým typem subjektivního práva, nemá taková terminologie racionální opodstatnění. Tato práva jsou garantována jednak samotnou Ústavou a Listinou základních práv a svobod, jednak řadou mezinárodních závazků České republiky, příkladmo [[Úmluva proti mučení|Úmluvou proti mučení]], Úmluvou o právech dítěte a evropskou [[Úmluva o ochraně základních práv a svobod|Úmluvou o ochraně základních práv a svobod]], jež je z těchto úmluv nejobecnější. Právě tuto úmluvu vykládá a aplikuje [[Evropský soud pro lidská práva]] ve Štrasburku. Neboť lidská práva bývají zaručena ústavou, promiscue se pro ně často užívá též označení ústavní práva.

Generace lidských práv

  1. občanská – zejména právo na život, zákaz mučení a nucené práce, právo

na soukromé vlastnictví, svoboda pohybu a pobytu, svoboda svědomí.

  1. politická – zejména svoboda projevu, petiční právo, svoboda

shromažďovací, spolčovací a všeobecné volební právo přímé, rovné a tajné.

  1. sociální – zejména právo na práci, stávku, odměnu, pojištění a

odbory, zákaz práce dětí.

  1. ekologická – právo na zdravé životní prostředí.

Podle jiného dělení se systém základních práv se člení na tzv. [[lidská práva]], která svědčí každému bez rozdílu státní příslušnosti (např. zákaz trestu smrti), a práva politická, která mohou v plné míře využívat pouze čeští občané - čeští státní příslušníci (např. právo sdružovat se v [[politická strana|politických stranách]]). Další členění je podle povahy zákadním právem chráněného zájmu, např. práva sociální, práva kulturní, práva národnostních menšin apod. Důležitou pojistkou ochrany základních práv je ustanovení čl. 1 Listiny základních práv a svobod, podle něhož jsou základní práva nezadatelná, nezcizitelná, nepromlčitelná a nezrušitelná. Jednou přiznaná základní práva tedy nelze odejmout ani novelisací [[právní předpis|právního předpisu]], jímž byla stanovena; katalog základních práv lze pouze rozšiřovat, nikoli zužovat. V tomto směru je proto nanejvýš sporná novela [[Listina základních práv a svobod|Listiny základních a práv a svobod]] z r. 1998, která prodloužila přípustnou dobu zadržení osoby předtím, než je postavena před soud, ze 24 na 48 hodin.

Soudní ochrana základních práv

Ochranu základních práv poskytují jednak obecné soudy, jednak specialisovaná instituce zřízená k ochraně ústavnosti, [[Ústavní soud]]. Výkladu základních práv se věnuje rozsáhlá judikatura Ústavního soudu. Ten mimo jiné rozhodl, že porušení základních práv musí poskytnout ochranu každý soud na základě každého [[opravné prostředky|opravného prostředku]]; dosavadní výklad [[Nejvyšší soud|Nejvyššího soudu]], který mnohá dovolání, jež tvrdila porušení základních práv dovolatele, odmítal s tím, že nenaplňují formální požadavky z hlediska přípustných dovolacích důvodů, a odkazoval dovolatele do řízení o ústavní stížnosti, není tedy ústavně konformní a Nejvyššímu soudu byl zakázán. Výkladové potíže byly donedávna s článkem 89 odst. 2 Ústavy, který stanoví všeobecnou závaznost rozhodnutí Ústavního soudu. Mnozí právní theoretici, včetně uznávaných autorit v oboru ústavního práva, měli za to, že Ústava má na mysli jen tolik, že takové rozhodnutí je závazné procesně, tzn. v rámci Ústavním soudem rozhodnuté věci, a nemá závaznost precedentu. Ústavní soud však (v souvislosti s rozhodováním o zákonnosti vazby) judikoval, že tento výklad Ústavy není správný, neboť závazností se minimálně v případě publikovaných nálezů Ústavního soudu míní závaznost precedenční, tzn. závaznost pro všechny obdobné případy.

Diskuse o povaze lidských práv

Podle převažujícího výkladu jsou lidská práva svou povahou přirozená, takže moderní právní státy představují synthesu přirozeněprávního základu, vrstvy nezcizitelných, nezadatelných a nezměnitelných lidských práv, jež svědčí každému bez rozdílu (a v některých případech se jich ani nelze vzdát), a positivisticky pojímaného, obyčejného práva. Z hlediska positivistického chápání práva je však takový výklad nepřijatelný, neboť lidským právům připisuje ahistorickou, transcendentální legitimitu. Positivisté poukazují na to, že absolutisujeme-li lidská práva bez ohledu na jejich často kontroversní charakter a historickou podmíněnost, upřeme a priori legitimitu celé řadě názorových proudů, než mají ve společnosti podstatné zastoupení: např. zákaz trestu smrti (v mírových podmínkách) je sice v evropských zemích uzákoněn jako právo ústavní, avšak nezanedbatelná část společnosti tento zákaz odmítá a tvrdí, že odstraněním [[trest smrti|trestu smrti]] se narušilo přirozené vnímání spravedlnosti. Je zde tedy konflikt dvou přirozených práv, jehož řešení ve prospěch jednoho z nich je pouhým právněpolitickým rozhodnutím bez jakékoli transcendentální oprávněnosti. Ještě silnější kontroverse se v posledních letech rozhořely v otázce práv ethnických a náboženských menšin. Stoupenci neokonservativních názorů tvrdí, že přiznáním práva na ne-asimilaci menšin je podkopávána sama podstata a životaschopnost hostitelského státu. Z positivistického hlediska jsou lidská práva dána především zkušeností z totalitních režimů [[:cs:20. století|20. století]]: vznikla prostou kodifikací těch hodnot, které byly lidem totalitní mocí upírány a nejsou tudíž ani transcendentální, ani nadčasová. [[Právo na život]] (a kategorický zákaz trestu smrti) je odrazem neúcty totalitních vládců k životu a zmařených lidských životů, které si tyto režimy vyžádaly, právo na individualitu (tzn. svoboda svědomí, svoboda projevu, svoboda vyznání, svoboda uměleckého projevu atp.) je kontraposicí snahy totalitních diktatur po unifikaci člověka a potlačení jeho individuálních aspirací, právo na spravedlivý proces reflektuje realitu záměrného odepření přístupu ke spravedlnosti zejména v případech, kdy by měl být žalován sám totalitní stát, ochrana vlastnictví představuje negaci masových majetkových přesunů (konfiskací), které byly pro totalitní režimy příznačné, zdůraznění principu legality výkonu veřejné moci má vztah k mocenské zvůli předchozích utlačovatelů. Lidská práva jsou proto historicky podmíněná a změna katalogu lidských práv, a to ani jeho zúžení, by nemuselo nutně vést k zániku demokratického právního státu.