Velezrada
Velezrada je trestný čin sui generis, jehož se může dopustit pouze president republiky. Je to zároveň jediný veřejnoprávní delikt, který úřadující president může spáchat. Trestem je zbavení funkce a ztráta způsobilost znovu ji nabýt. Řízení provádí Ústavní soud, ústavní žalobu podává Senát. V angličtině se obdobný proces nazývá impeachment.
Jak přesně by měl tento proces probíhat, nebylo v Ústavě stanoveno, procesní úprava je obsažena v oddíle šestém zákona o Ústavním soudu č. 182/1993 Sb. Tento zákon rovněž velezradu definoval:
Velezradou pro účely tohoto zákona rozumí se jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu.
V řízení se postupuje podobně jako v běžném trestním řízení, subsidiárně se při něm používá trestní řád. Jako veřejný žalobce vystupuje Senát, jednající svým předsedou nebo jinou pověřenou osobou. Ten ústavní žalobou disponuje. Přípustná je i obnova řízení.
Ústavní zákon 71/2012, který zavedl přímou volbu, tuto definici (s odloženou účinností až od ukončení Klausova mandátu 8. března 2013) přenesl do § 65 odst. 2 Ústavy, rozšířil možnost žaloby „pro velezradu nebo pro hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku“ a podmínil ji souhlasem Poslanecké sněmovny.
Žádný český president obžalován z velezrady nebyl. S vážně míněnou iniciativou obžalovat presidenta Václava Klause pro velezradu za to, že dlouhodobě paralysuje činnost Ústavního soudu, když nenavrhuje Senátu kandidáty na ústavní soudce po vypršení mandátů většiny soudců prvního „Havlova“ soudu, přišel v dubnu 2004 senátor Zdeněk Bárta (KDU-ČSL). Jeho iniciativa utichla, když Klaus začal konat; v červnu navrhl jako desátou i lidoveckou kandidátku Ivanu Janů, která byla devátá úspěšná.[1]
