Policie: Porovnání verzí

Verse z 18. 5. 2007, 14:39

Policie je bezpečnostní sbor, jehož úkolem je střežit veřejný pořádek. Kromě toho její neuniformovaná složka, kriminální policie, odhaluje a vyšetřuje trestné činy.

Etymologie

Slovo pochází z latinského výrazu politia (občanská správa), který byl převzat z řeckého slova πολιτεία, který znamená vláda nebo správa a je odvozen ze slova πόλις (město).

Četnictvo

Četnictvo plní stejné úkoly jako policie, ale na rozdíl od ní bývá obvykle součástí armády nebo minimálně pod vojenským velením.

Československo

Policie měla služebny ve městech, četnictvo na venkově. V roce 1947 byl zřízen Sbor národní bezpečnosti (SNB), čímž byl legalisován faktický stav vzniklý na základě rozhodnutí košické vlády v roce 1945. Součástí SNB byla uniformovaná Veřejná bezpečnost (VB) a tajná Státní bezpečnost (StB).

Česká republika

V ČR se policie rozpadá na Policii České republiky (PČR nebo též P. ČR[1]) a četné městské policie. PČR, neformálně též republiková policie, nevhodně státní policie, byla zřízena zákonem ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky. Služební poměr v PČR se řídil zákonem ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, a nyní se řídí zákonem č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.

Excessy Policie České republiky

PČR je předmětem četných kritik pro časté porušování zákona při svých zásazích proti skutečným či domnělým pachatelům trestných činů. První takovou veřejně diskutovanou záležitostí byl zásah proti Global street party, která se konala na Náměstí míru v Praze 16. 5. 1998. Jeroným Klimeš o tom napsal: "Přípravná fáze je i pro policii doba k přípravě. Nutno říci, že ji policie nevyužila. Rychlá analýza makroskopických známek by bývala byla dostatečná k rychlé mobilizaci sil. V této fázi selhává především vedení policie. Za nedostatečnou je třeba označit i komunikaci s organizátory . . . Policie chtěla průvodu zabránit, ale do akce se zapojila příliš pozdě. I zde zůstávají podobné chyby jako u předchozí fáze, tj. nedostatek komunikace s mluvčími demonstrantů, nedostatečná příprava na zásah. K těmto chybám přistupují i chyby taktické. Do zásahu bylo vysláno asi 20 policistů bez štítů a jejich úkolem bylo zastavit dav 3000 lidí při pochodu magistrálou. Je právě znakem eskalační fáze, že nelze již vzíti zpět. Proto první chybou je pokus zastavit dav. Na zastavení davu by bylo třeba mnohem větší energie. Mnohem účinnější strategií by bylo pokusit se dav rozdrobit do menších proudů, protože tak dav ztratí na energii a díky své malé kohezi se bude sám rozpadat. I místo k zastavení davu bylo zvoleno krajně nevhodně. Účastníci neměli na magistrále kam uniknout. Zadní řady nevěděly, co se děje ve předu. Informovanost davu byla malá, jak ze strany ekologů, tak ze strany policie . . . To potvrzují i nezaujatí svědkové demonstrace, například Martin Člunek byl znechucen právě sadistickými "oslavami vítězství" ze strany policie: "Viděl jsem před Dívčí školou, na straně k prodejně levných knih, klečet pět zadržených čelem ke zdi. Jeden z policajtů na ně dohlížel a "rovnal jim hlavy". Tedy: dloubal je koncem pendreku do zátylku, do hlavy nebo ze strany do tváří, aby drželi hlavu tak, jak on si přeje. Mezitím přišel jeden člověk v civilu (velitel?), jednomu z petice zezadu vyťal facku a přátelsky s tím pendrekářem pohovořil. Tato petice setrvala za vytrvalého "rovnaní hlav" u zdi skoro hodinu, než je odvezli." To jsou charakteristické rysy stabilizační fáze. V reálné situaci se už nic neděje, ale účastnění policisté jsou ještě vzrušení a bohužel neovládají své jednání. Amatérismus celého zásahu se projevil i tím, že všichni zadržení byli z této fáze, kdy chyběl policii jakýkoliv důkazní materiál. Takže celá akce skončila fiaskem podle českého pořekadla: "Co jsme si, to jsme si.""

Další podobně nezvládnutou akcí bylo zasedání Mezinárodního měnového fondu v Praze v roce 2000. Tomáš Pecina napsal: "Česká policie si předsevzala ambiciózní úkol, hájit Pevnost nikoli nablízko, nýbrž z odstupu, pokud možno tak, aby se střety odehrály mimo zorné pole finančníků. To se jí nepodařilo a vzhledem k terénu "bojiště", kde jsou v okruhu stovek metrů pásma prakticky bez zástavby, a s daným počtem mužů ani podařit nemohlo. Omezování obyvatel Prahy bylo neúměrné a úspěch policejní akce pouze částečný, takže nebýt propagandy, kterou spustila nacionalisticky orientovaná média (naši udatní policisté nás ochránili před cizáckými anarchisty!), dalo by se hovořit o debaklu - a potvrdí-li se zprávy o týrání zadržovaných osob a o nasazení policejních provokatérů, může to policii přinést další negativní publicitu." Brutální zmlácení jednoho demonstranta Policií České republiky zachytila BBC; žádná česká televise se tyto výbušné záběry neodvážila vysílat. Jak napsal Jan Čulík: "Čeští novináři zamlčeli, že policie zbila stovky náhodně vybraných lidí, na které si troufla. Nedošlo jim, že svoboda je nedělitelná a že se totéž může stát každému. Česká tisková kancelář vydala minulý týden dvě zprávy, zachycující svědectví silné brutality české police, která arbitrárně zatýkala chodce a lidi, kteří nepáchali žádné násilí, ponižovala je a fyzicky je týrala. Bohužel, až do neděle večer nevydaly tyto dvě zprávy vůbec žádné české sdělovací prostředky. Česká média tak selhala ve své roli kontrolora vznikající demokracie v České republice. Mediální spiknutí, v jehož rámci sdělovací prostředky zamlčely české veřejnosti, že v české policii vládne zavedená kultura násilí je nesmírně závažné." Tomáš Pecina doplnil: "Policejní brutalita vyvolala vlnu protestů v celé Evropě, před asi deseti ambasádami v různých zemích se konala protestní shromáždění, deníky, včetně tradičních a seriózních, jako francouzský Le Monde nebo britský Guardian, publikovaly drastická svědectví týraných osob." Brutalitu vůči zadrženým odložila Inspekce ministra vnitra ad acta, ačkoliv ji potvrdil i Český helsinský výbor. O celé události posléze Eva Kunzová napsala diplomovou práci.

Vedení policie nezvládlo ani zásah proti hudební akci CzechTek 2005. Zásah byl opět neadekvátní. Podle Heleny Svatošové: "Co se týče újmy účastníků, je adekvátní 100 zraněných osob (a zřejmě jeden mrtvý – pravděpodobně v souvislosti se zákrokem zasažen kamionem) ve vztahu k tj. případnému podílu těchto osobna trestném činu poškozování cizí věci (pokud by se skutková podstata naplnila, jednak s ohledem na výši škody i na naplnění znaků trestného činu – dle vyjádření novinářům policie nebyla v době zásahu schopna určit hranice pozemků (ČRo – Radiožurnál, 31. 7. 2005, 13 hod.)?"

Individuálním excessem bylo zmlácení potomní poslankyně Kateřiny Jacques na demonstraci dne 1. května 2006. Dalším excessem byla kontrola zadržených členů Mladých sociálních demokratů 1. května 2007, zda v konečníku neukrývají zbraň.[2]

Po téměř 10 letech soustavných excessů PČR lze uzavřít, že na chování PČR se nic nezměnilo.

Prameny a literatura

• zákon č. 299/1920 Sb., o četnictvu
• zákon č. 149/1947 Sb., o národní bezpečnosti

Vizte též

• Zbraň

Další odkazy

• historická úprava
• Tisk č. 377
• Historie SNB
• Jeroným Klimeš: Demonstrace ekoaktivistů 16.5.1998 z pohledu policejní psychologie (PDF)
• Tomáš Pecina: Globalizační demonstrace: poraženou stranou je česká veřejnost
• Marek Veselý: Občanské právní hlídky předkládají nové důkazy: Policie se dopouštěla na služebně v Ocelářské ulici týrání zadržených
• Jan Čulík: Česká média potlačují informace o policejní brutalitě
• Tomáš Pecina: Buďte na nás přísnější, žádají Češi svou policii
• Jana Chržová: Je jasné, že k brutalitě docházelo, nyní je třeba zjistit v jakém rozsahu
• "Já nebudu někde na internetu, kurva"
• Eva Kunzová: Mediální konstrukce reality: případ zasedání MMF a SB v Praze (PDF)
• Helena Svatošová: Czechtek a paragrafy. Kde Policie ČR porušila zákon a jak se mohou postižení účinně bránit