|
|
| Řádka 18: |
Řádka 18: |
| | # podstoupení nebo provedení [[interupce]] | | # podstoupení nebo provedení [[interupce]] |
| | # přímé porušení [[zpověď|zpovědního]] tajemství | | # přímé porušení [[zpověď|zpovědního]] tajemství |
| − |
| |
| − | == Církevní tresty z hlediska platného práva ==
| |
| − | Nejsilněji právě v souvislosti s trestem exkomunikace vzniká v moderním sekulárním a [[právní stát|právním státě]] otázka po legitimitě církevní moci.
| |
| − |
| |
| − | V rozporu s ústavním právem je samotné ustanovení [[kánon|can.]] 1311 [[Codex Iuris Canonici|CIC]]/1983, podle něhož má církev má "vrozené a vlastní" právo trestat věřící, kteří spáchali zločin. To odporuje ustanovení čl. 39 [[Listina základních práv a svobod|Listiny základních práv a svobod]]: ''"Jen zákon'' [rozuměj světský] ''stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit."'' Obdobně čl. 40 Listiny: ''"Jen'' [světský] ''soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy."''
| |
| − |
| |
| − | Extense [[církevní soud|církevního soudnictví]] do oblasti trestního práva, třebaže toliko ''[[in nomine]]'', je tudíž ''[[prima facie]]'' protiústavní.
| |
| − |
| |
| − | Dále je velmi sporné, zda je legitimní, aby jakákoli církev definovala příslušnost věřících bez ohledu na jejich vůli a nedovolovala jim církev opustit, a to ani v případě, že byli exkomunikováni. Podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 3/2002 Sb. je příslušnost k církvi ''[[ex lege]]'' a bezvýjimečně dobrovolná. Jakákoli církev, jejíž [[stanovy]] brání věřícímu z církve platně a účinně vystoupit, je tudíž nezákonná a s ohledem na ustanovení čl. 16 odst. 1 Listiny (''"Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu."'') rovněž neústavní.
| |
| − |
| |
| − | V souladu se zákonem nejsou ani ta ustanovení kanonickoprávních procesních předpisů, jimiž je založena povinnost [[svědka]] – bez ohledu na jeho příslušnost k církvi – dostavit se na [[předvolání]] před [[církevní soud]] (can. 1549), nehledě na to, že CIC/1983 dovoluje platně soudit na straně [[žalovaný|žalované]] i osobu, jež sama členem církve není.
| |
| − |
| |
| − | Vposledku je nutno uvést, že v souladu se zákonem nejsou ani některé tresty ukládané [[duchovní]]m a [[řeholník]]ům: ačkoli podstoupení takového církevního trestu je [[zásadně]] dobrovolné, lze hodnotit např. trest zákazu nebo příkazu pobývat na určitém místě nebo území (tj. případně i inkarcerace, viz can. 1336 § 1 odst. 1 CIC/1983) jako nepřípustný zásah do ústavně zaručené svobody pohybu a může být i trestným činem [[omezování osobní svobody|omezování]] nebo [[zbavení osobní svobody]].
| |
| − |
| |
| − | Z toho, co bylo uvedeno, tedy nelze než dospět k závěru, že římskokatholická církev je neústavní, zákony České republiky porušující náboženskou organisací, a pouze tisíciletá tradice chrání tuto církev před úředním zákazem.
| |
| | | | |
| | == {{Interní odkazy}} == | | == {{Interní odkazy}} == |
Aktuální verse z 8. 3. 2007, 09:36
Exkomunikace (nepřesně vyobcování, vyloučení z církve; lat. excommunicatio, z ex- + communio = přijímání svátosti eucharistie) je nejtěžší církevní trest. Je to nejpřísnější censura (nápravný trest).
Nejde při něm o to, jak české překlady naznačují, že by potrestaný pozbyl členství v církvi (to je podle církevního učení založeno objektivně kanonickoprávní skutečností přijetí křestu a nelze se jej nijak zbavit), ale jsou mu odepřeny všechny svátosti, nesmí se účastnit bohoslužby ani zastávat žádný církevní úřad a ztrácí nárok na další beneficia vyplývající z členství v církvi.
Exkomunikaci lze uložit buď rozsudkem, nebo vzniká jako samočinný trest za nejvážnější kanonickoprávní delikty.
V případě, že se odsouzený napraví, má právo na to, aby mu byl trest exkomunikace prominut. Kdo smí vyobcování nebo klatbu prominout, je individuální, u nejzávažnějších provinění platí papežský reservát, který vyhrazuje právo promíjet tresty Apoštolskému stolci.
Církevní zločiny trestané exkomunikací latae sententiae
- odpadnutí od víry (apostase)
- kacířství (bludařství, herese)
- rozkol v církvi (schisma)
- znesvěcení (desecratio) eucharistických způsob
- fysické napadení papeže
- odvolání (rekurs) proti rozhodnutí papeže ke koncilu nebo sboru biskupů
- rozhřešení spoluviníka smilného hříchu, je-li pachatelem kněz (samotné porušení celibátu se však trestá jen mírně)
- konsekrace biskupa bez papežského pověření (takto potrestány jsou obě strany)
- podstoupení nebo provedení interupce
- přímé porušení zpovědního tajemství
Vizte též
Další odkazy
