Precedens: Porovnání verzí
(* [http://www.gpoaccess.gov/constitution/html/scourt.html Overruling] na SCOTUS (anglicky)) |
(IW, == {{Reference}} == et al.) |
||
| Řádka 8: | Řádka 8: | ||
== ''Stare decisis'' == | == ''Stare decisis'' == | ||
| − | Podle zásady ''stare decisis'' (zkratka ze ''stare decisis et non quieta movere'') jsou precendenty závazné pro další rozhodování v obdobných věcech. Nevýhodou a obecným risikem precedenčního systému je proto jeho strnulost: zatímco zastaralý právní předpis je možno [[novela|novelisovat]] nebo zrušit, judikatura je z definice neměnná. | + | Podle zásady ''stare decisis'' (zkratka ze ''stare decisis et non quieta movere'') jsou precendenty závazné pro další rozhodování v obdobných věcech. Nevýhodou a obecným risikem precedenčního systému je proto jeho strnulost: zatímco zastaralý právní předpis je možno [[novela|novelisovat]] nebo zrušit, judikatura je z definice neměnná. V praxi je tato maxima modifikována oprávněním se od precedentu odchýlit z vážných důvodů, tzv. ''overruling'': pokud použitelnou judikaturu shledá obsoletní; najde ve věci nějaké ''novum''. Jeho rozhodnutí pak slouží jako nový precedens, který precedens starý podle zásady ''[[lex posterior derogat priori]]'' nahrazuje. V některých případech, např. u Ústavního a [[Nejvyšší soud|Nejvyššího soudu]], jsou pro tyto případy stanoveny zvláštní procedury. |
| − | + | == {{Reference}} == | |
| + | * [[František Šamalík]]: ''Několik poznámek k nezávislosti soudní moci.'' In [[Právní fórum]] 10/2007, pp. 345–348. Povrchní článek odmítající obecnou závaznost precedentu. | ||
== {{Interní odkazy}} == | == {{Interní odkazy}} == | ||
| Řádka 24: | Řádka 25: | ||
[[Kategorie:Procesní právo]] | [[Kategorie:Procesní právo]] | ||
| − | [[de: | + | [[cs:Precedens]] |
| + | [[de:Präzedenzfall]] | ||
[[en:Precedent]] | [[en:Precedent]] | ||
| + | [[he:תקדים]] | ||
[[hu:Precedens]] | [[hu:Precedens]] | ||
| − | [[ja: | + | [[ja:判例]] |
| + | [[ko:선례]] | ||
[[pl:Precedens]] | [[pl:Precedens]] | ||
| + | [[ru:Судебный прецедент]] | ||
| + | [[sv:Prejudikat]] | ||
Verse z 11. 1. 2008, 14:15
Precedens (ang. precedent) je obsahově široký pojem, který se v právu používá zúženě pro precedenční (tzn. předchozí) rozhodnutí soudu, případně správního úřadu, v podobné věci.
Přestože české právo není založeno na precedentech a s výjimkou publikované judikatury Ústavního soudu nejsou judikáty autoritativním pramenem práva, působí zpravidla silou přesvědčivosti a soudy a správní úřady se od precedentů jen zřídka odchylují. I v českém právu však nastavá posun od pouhých judikátů k precedentům. Podle rozsudku NSS ze dne dne 16. srpna 2006, čj. 1 Aps 2/2006-68: "Na věc lze pohlédnout i prostřednictvím principu právní jistoty. Každý potenciální účastník řízení bere při zvažování svých šancí na úspěch v soudním řízení v potaz i dosavadní (především publikovanou) judikaturu; má právo přitom očekávat, že soudy budou v různých případech rozhodovat různě a v obdobných případech obdobně. Tím spíše oprávněně očekává, že krajský soud, který rozhoduje v obdobné věci, v níž již vyslovil svůj názor Nejvyšší správní soud – či dokonce jeho rozšířený senát (jehož názor nemohou nerespektovat ani ostatní senáty tohoto soudu) –, tuto věc posoudí ve shodě s právním názorem Nejvyššího správního soudu. Pokud krajský soud postupuje v rozporu s jeho právním názorem, porušuje tím princip právní jistoty (pro úplnost se výslovně dodává, že tyto úvahy nevylučují možnost vývoje právních názorů uvnitř samotného Nejvyššího správního soudu, a nezabývají se ani vazbami na judikaturu Ústavního soudu). Krajský soud tedy je vázán právním názorem nejen tehdy, vyslovil-li jej Nejvyšší správní soud ve zrušovacím rozhodnutí v konkrétní věci, ale je povinen se jím řídit i při rozhodování v obdobných věcech."[1]
Mezi precedenty platí hierarchie: nejsilnější a přímo z Ústavy universálně závazné jsou judikáty Ústavního soudu, pak následuje judikatura obecných soudů v pořadí jejich hierarchického postavení a nejslabší právní sílu mají precedenční rozhodnutí správních úřadů.
V právních systémech, kde jsou precedenty pramenem práva, je vždy zdůrazněno, že za takový lze považovat pouze ratio decidendi, nikoli obiter dictum. V České republice se však tato důležitá zásada nerespektuje a soudci a úředníci pracující s judikaturou ji často ani neznají.
Stare decisis
Podle zásady stare decisis (zkratka ze stare decisis et non quieta movere) jsou precendenty závazné pro další rozhodování v obdobných věcech. Nevýhodou a obecným risikem precedenčního systému je proto jeho strnulost: zatímco zastaralý právní předpis je možno novelisovat nebo zrušit, judikatura je z definice neměnná. V praxi je tato maxima modifikována oprávněním se od precedentu odchýlit z vážných důvodů, tzv. overruling: pokud použitelnou judikaturu shledá obsoletní; najde ve věci nějaké novum. Jeho rozhodnutí pak slouží jako nový precedens, který precedens starý podle zásady lex posterior derogat priori nahrazuje. V některých případech, např. u Ústavního a Nejvyššího soudu, jsou pro tyto případy stanoveny zvláštní procedury.
Prameny a literatura
- František Šamalík: Několik poznámek k nezávislosti soudní moci. In Právní fórum 10/2007, pp. 345–348. Povrchní článek odmítající obecnou závaznost precedentu.
Vizte též
Další odkazy
- List of legal Latin terms (anglicky) – zaměření spíše na angloamerické právo
- Latein im Recht (německy)
- Overruling na SCOTUS (anglicky)
