Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod: Porovnání verzí
(s českou výhradou je to složitější; nějaké podrobnosti k protokolům) |
|||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
− | '''Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod''' (zkráceně '''Evropská úmluva o lidských právech'''; Úmluva, EÚLP, ECHR) je jednou z nejdůležitějších [[Mezinárodní smlouva|úmluv]], jimiž je [[Česká republika]] vázána. Signatářské [[stát]]y se v ní zavazují | + | '''Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod''' (zkráceně '''Evropská úmluva o lidských právech'''; Úmluva, EÚLP, angl. ECHR – totožnou zkratku však má i soud jí založený) je jednou z nejdůležitějších [[Mezinárodní smlouva|úmluv]], jimiž je [[Česká republika]] vázána. Signatářské [[stát]]y se v ní zavazují garantovat svým občanům standardní západoevropskou úroveň ochrany [[lidská práva|lidských práv]]. |
== Historie == | == Historie == | ||
− | Úmluva, jež je mechanismem Rady Evropy, byla prvními signatáři podepsána (= vstoupila v [[platnost]]) v Římě 4. listopadu 1950 a nabyla [[účinnost]] 3. září 1953. Z původních dvanácti signatářských států (Belgie, Dánsko, Francie, Island, Irsko, Itálie, Lucembursko, SRN, Nizozemí, Norsko, Turecko a Velká Británie) se počet [[vysoká smluvní strana|vysokých smluvních stran]] rozrostl na 45 a s výjimkou Švýcarska jsou jejími účastníky všechny evropské země, včetně Ruska a zakavkazských republik. [[ČSFR|Česká a Slovenská Federativní republika]] podepsala Úmluvu 21. února 1991 a formálně [[ratifikace| | + | Úmluva, jež je mechanismem Rady Evropy, byla prvními signatáři podepsána (= vstoupila v [[platnost]]) v Římě 4. listopadu 1950 a nabyla [[účinnost]] 3. září 1953. Z původních dvanácti signatářských států (Belgie, Dánsko, Francie, Island, Irsko, Itálie, Lucembursko, SRN, Nizozemí, Norsko, Turecko a Velká Británie) se počet [[vysoká smluvní strana|vysokých smluvních stran]] rozrostl na 45 a s výjimkou Švýcarska jsou jejími účastníky všechny evropské země, včetně Ruska a zakavkazských republik. [[ČSFR|Česká a Slovenská Federativní republika]] podepsala Úmluvu 21. února 1991 a formálně [[ratifikace|ratifikovala]] 18. března 1992; byla vyhlášena sdělením FMZV č. 206 |
+ | 9/1992 Sb. | ||
− | + | Řada signatářských států však akceptovala Úmluvu s výhradami:<ref> http://conventions.coe.int/Treaty/Commun/ListeDeclarations.asp?NT=005&CM=7&DF=8/31/2007&CL=ENG&VL=1</ref> např. [[ČSFR]] a následně i [[Česká republika]] si z čl. 5 a 6 Úmluvy, že [[trest]]y lze ukládat pouze rozhodnutím [[soud]]u a s procesními zárukami pro potrestané, vyhradila možnost udílet [[voják]]ům v činné službě [[kázeň]]ský trest [[vězení]], eventuálně zákazu vycházek, do 21 dnů podle § 17 zákona 76/1959 Sb. o některých služebních poměrech vojáků.<ref>http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1959-76</ref> (Ve skutečnosti mezitím již zákon 226/1992<ref>http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1992-226</ref> vězení omezil na max. 14 dní jen u mužstva vyjma žen. Celý zákon byl zrušen zákonem o vojácích z povolání č. 221/1999 Sb., ustanovení však přešla do § 29 zákona o průběhu základní nebo náhradní služby a vojenských cvičení a o některých právních poměrech vojáků v záloze č. 220/1999 Sb.<ref> http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1999-220</ref>) | |
− | Vedle základního textu Úmluvy existuje celkem 14 [[opční protokol|dodatkových (opčních) protokolů]], které [[katalog]] [[základní práva|základních práv]] podstatně rozšiřují. Jako poslední nabyl dne 1. dubna 2005 účinnosti Dvanáctý dodatkový protokol, který zakazuje jakoukoli formu [[diskriminace]]. [[ | + | Vedle základního textu Úmluvy existuje celkem 14 [[opční protokol|dodatkových (opčních) protokolů]], které [[katalog]] [[základní práva|základních práv]] podstatně rozšiřují. Jako poslední nabyl dne 1. dubna 2005 účinnosti Dvanáctý dodatkový protokol , který zakazuje jakoukoli formu [[diskriminace]]. Ten však řada významných zemí ani nepodepsala a [[ratifikace|neratifikovalao]] jej pouze 18 zemí, [[Česká republika]] nikoli.<ref> http://conventions.coe.int/Treaty/Commun/ChercheSig.asp?NT=177&CM=7&DF=24/05/2012&CL=ENG</ref> |
== Rozsah chráněných základních práv == | == Rozsah chráněných základních práv == | ||
− | V porovnání s [[Listina základních práv a svobod|Listinou základních práv a svobod]] | + | V porovnání s českou [[Listina základních práv a svobod|Listinou základních práv a svobod]] poskytuje Úmluva ochranu užšímu rozsahu [[základní práva|základních práv]], protože chrání jen občanská a politická práva. Existuje však několik důležitých výjimek, kdy Listina chrání základní práva v menším rozsahu než Úmluva: |
+ | |||
# Zatímco Listina stanoví, že každý má právo na projednání své věci [[soud]]em bez [[průtahy|průtahů]], Úmluva vyžaduje projednání v přiměřené lhůtě, tzn. neposkytuje se jí ochrana pouze proti pomalosti soudů při jednotlivých procesních úkonech, ale i proti celkově nepřiměřené době, po kterou je určitá věc projednávána. | # Zatímco Listina stanoví, že každý má právo na projednání své věci [[soud]]em bez [[průtahy|průtahů]], Úmluva vyžaduje projednání v přiměřené lhůtě, tzn. neposkytuje se jí ochrana pouze proti pomalosti soudů při jednotlivých procesních úkonech, ale i proti celkově nepřiměřené době, po kterou je určitá věc projednávána. | ||
− | # Listina výslovně umožňuje výkon | + | # Listina výslovně umožňuje výkon [[obecně prospěšné práce|obecně prospěšných prací]] i bez souhlasu [[obviněný|odsouzeného]], zatímco Úmluva takový [[trest]] zapovídá. |
Základní práva chráněná Úmluvou a jejími dodatky: | Základní práva chráněná Úmluvou a jejími dodatky: | ||
Řádka 39: | Řádka 41: | ||
== Ochrana základních práv == | == Ochrana základních práv == | ||
− | Úmluva je výjimečná tím, že jako jeden z mála podobných dokumentů ustavila instituci, na kterou se mohou obracet občané signatářských států, jimž vnitrostátní orgány neposkytly ochranu, s '''individuálními stížnostmi''' | + | Úmluva je výjimečná tím, že jako jeden z mála podobných dokumentů ustavila instituci, na kterou se mohou obracet občané signatářských států, jimž vnitrostátní orgány neposkytly ochranu, s '''individuálními stížnostmi''' – [[Evropský soud pro lidská práva]] ve Štrasburku. |
+ | |||
+ | ==Reference == | ||
+ | <references /> | ||
== {{Externí odkazy}} == | == {{Externí odkazy}} == | ||
− | * [http://conventions.coe.int/treaty/Commun/QueVoulezVous.asp?NT=005&CL=ENG Stránka Rady Evropy věnovaná Úmluvě] (v angličtině) | + | * [http://conventions.coe.int/treaty/Commun/QueVoulezVous.asp?NT=005&CL=ENG Stránka Rady Evropy věnovaná Úmluvě] (v angličtině nebo dalších hlavních jazycích EU) |
− | * [http://www.echr.coe.int/NR/rdonlyres/82E3CE7F-5D3D-46EB-8C13-4F3262F9E20B/0/CzechTchèque.pdf Text Úmluvy v českém jazyce na stránkách Evropského soudu pro lidská práva | + | * http://www.echr.coe.int/ECHR/EN/Header/Basic+Texts/The+Convention+and+additional+protocols/The+European+Convention+on+Human+Rights/ Úmluva na webu ESLP, včetně podrobností o protokolech; anglicky a francouzsky |
+ | * [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1992-209 Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí o sjednání Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Protokolů na tuto Úmluvu navazujících] vč. českého překladu Úmluvy (před nevýznamnou úpravou protokolem č. 9) | ||
+ | * http://www.novatrixprint.cz/umluva-o-ochrane-lidskych-prav-a-svobod.html – aktuální úplné znění | ||
+ | * [http://www.echr.coe.int/NR/rdonlyres/82E3CE7F-5D3D-46EB-8C13-4F3262F9E20B/0/CzechTchèque.pdf Text Úmluvy v českém jazyce] (PDF) na stránkách Evropského soudu pro lidská práva; obsahuje známou chybu v čl. 6, kde je [[tribunál]] překládán jako [[soud]]. | ||
[[Kategorie:Lidská práva]] | [[Kategorie:Lidská práva]] |
Verse z 24. 5. 2012, 19:58
Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (zkráceně Evropská úmluva o lidských právech; Úmluva, EÚLP, angl. ECHR – totožnou zkratku však má i soud jí založený) je jednou z nejdůležitějších úmluv, jimiž je Česká republika vázána. Signatářské státy se v ní zavazují garantovat svým občanům standardní západoevropskou úroveň ochrany lidských práv.
Obsah
Historie
Úmluva, jež je mechanismem Rady Evropy, byla prvními signatáři podepsána (= vstoupila v platnost) v Římě 4. listopadu 1950 a nabyla účinnost 3. září 1953. Z původních dvanácti signatářských států (Belgie, Dánsko, Francie, Island, Irsko, Itálie, Lucembursko, SRN, Nizozemí, Norsko, Turecko a Velká Británie) se počet vysokých smluvních stran rozrostl na 45 a s výjimkou Švýcarska jsou jejími účastníky všechny evropské země, včetně Ruska a zakavkazských republik. Česká a Slovenská Federativní republika podepsala Úmluvu 21. února 1991 a formálně ratifikovala 18. března 1992; byla vyhlášena sdělením FMZV č. 206 9/1992 Sb.
Řada signatářských států však akceptovala Úmluvu s výhradami:[1] např. ČSFR a následně i Česká republika si z čl. 5 a 6 Úmluvy, že tresty lze ukládat pouze rozhodnutím soudu a s procesními zárukami pro potrestané, vyhradila možnost udílet vojákům v činné službě kázeňský trest vězení, eventuálně zákazu vycházek, do 21 dnů podle § 17 zákona 76/1959 Sb. o některých služebních poměrech vojáků.[2] (Ve skutečnosti mezitím již zákon 226/1992[3] vězení omezil na max. 14 dní jen u mužstva vyjma žen. Celý zákon byl zrušen zákonem o vojácích z povolání č. 221/1999 Sb., ustanovení však přešla do § 29 zákona o průběhu základní nebo náhradní služby a vojenských cvičení a o některých právních poměrech vojáků v záloze č. 220/1999 Sb.[4])
Vedle základního textu Úmluvy existuje celkem 14 dodatkových (opčních) protokolů, které katalog základních práv podstatně rozšiřují. Jako poslední nabyl dne 1. dubna 2005 účinnosti Dvanáctý dodatkový protokol , který zakazuje jakoukoli formu diskriminace. Ten však řada významných zemí ani nepodepsala a neratifikovalao jej pouze 18 zemí, Česká republika nikoli.[5]
Rozsah chráněných základních práv
V porovnání s českou Listinou základních práv a svobod poskytuje Úmluva ochranu užšímu rozsahu základních práv, protože chrání jen občanská a politická práva. Existuje však několik důležitých výjimek, kdy Listina chrání základní práva v menším rozsahu než Úmluva:
- Zatímco Listina stanoví, že každý má právo na projednání své věci soudem bez průtahů, Úmluva vyžaduje projednání v přiměřené lhůtě, tzn. neposkytuje se jí ochrana pouze proti pomalosti soudů při jednotlivých procesních úkonech, ale i proti celkově nepřiměřené době, po kterou je určitá věc projednávána.
- Listina výslovně umožňuje výkon obecně prospěšných prací i bez souhlasu odsouzeného, zatímco Úmluva takový trest zapovídá.
Základní práva chráněná Úmluvou a jejími dodatky:
- právo na život (čl. 2)
- zákaz mučení (čl. 3)
- zákaz otroctví a otrocké práce (čl. 4)
- právo na osobní svobodu a bezpečnost (čl. 5)
- právo na spravedlivý proces (fair trial) (čl. 6)
- zásada nullum crimen sine lege (čl. 7)
- právo na ochranu soukromí (čl. 8)
- svoboda smýšlení, svědomí a náboženského vyznání (čl. 9)
- svoboda projevu (čl. 10)
- svoboda shromažďování a sdružování (čl. 11)
- právo uzavřít manželství (čl. 12)
- právo na účinné vnitrostátní prostředky ochrany základních práv (čl. 13)
- zákaz diskriminace (čl. 14 a Dvanáctý dodatkový protokol, k němuž však dosud některé státy, včetně ČR, nepřistoupily)
- ochrana soukromého vlastnictví (První dodatkový protokol)
- zákaz uvěznění pro nemožnost dostát smluvním závazkům (čl. 1 Čtvrtého dodatkového protokolu)
- právo opustit svou zemi a vrátit se zpět (čl. 2 Čtvrtého dodatkového protokolu)
- zákaz vyhoštění vlastního občana (čl. 3 Čtvrtého dodatkového protokolu)
- zákaz kolektivního vyhoštění cizinců (čl. 4 Čtvrtého dodatkového protokolu)
- zákaz trestu smrti s výjimkou války a výjimečného stavu, resp. jeho úplný zákaz (Šestý, resp. Třináctý dodatkový protokol, dosud ratifikovaný jen některými státy)
- právo obviněného na odvolání v trestním řízení (čl. 2 Sedmého dodatkového protokolu)
- právo na odškodnění za nespravedlivé odsouzení (čl. 3 Sedmého dodatkového protokolu)
- zásada ne bis in idem (čl. 4 Sedmého dodatkového protokolu)
- rovnost mezi manželi (čl. 5 Sedmého dodatkového protokolu)
Ochrana základních práv
Úmluva je výjimečná tím, že jako jeden z mála podobných dokumentů ustavila instituci, na kterou se mohou obracet občané signatářských států, jimž vnitrostátní orgány neposkytly ochranu, s individuálními stížnostmi – Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku.
Reference
- ↑ http://conventions.coe.int/Treaty/Commun/ListeDeclarations.asp?NT=005&CM=7&DF=8/31/2007&CL=ENG&VL=1
- ↑ http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1959-76
- ↑ http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1992-226
- ↑ http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1999-220
- ↑ http://conventions.coe.int/Treaty/Commun/ChercheSig.asp?NT=177&CM=7&DF=24/05/2012&CL=ENG
Další odkazy
- Stránka Rady Evropy věnovaná Úmluvě (v angličtině nebo dalších hlavních jazycích EU)
- http://www.echr.coe.int/ECHR/EN/Header/Basic+Texts/The+Convention+and+additional+protocols/The+European+Convention+on+Human+Rights/ Úmluva na webu ESLP, včetně podrobností o protokolech; anglicky a francouzsky
- Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí o sjednání Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Protokolů na tuto Úmluvu navazujících vč. českého překladu Úmluvy (před nevýznamnou úpravou protokolem č. 9)
- http://www.novatrixprint.cz/umluva-o-ochrane-lidskych-prav-a-svobod.html – aktuální úplné znění
- Text Úmluvy v českém jazyce (PDF) na stránkách Evropského soudu pro lidská práva; obsahuje známou chybu v čl. 6, kde je tribunál překládán jako soud.