Právní povinnost: Porovnání verzí
(Znovu zformátováno) |
d (Robot: Automated text replacement (- - + – )) |
||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
'''Právní povinnost''' znamená [[právní norma|právní normou]] vyjádřený příkaz jednat určitým způsobem (''facere'', ''dare''), určitého jednání se | '''Právní povinnost''' znamená [[právní norma|právní normou]] vyjádřený příkaz jednat určitým způsobem (''facere'', ''dare''), určitého jednání se | ||
| − | zdržet (''omittere'') nebo určité jednání strpět (''pati''). I když právníci hovoří o povinnosti a neuvádějí, že jde o právní povinnost, mají přesto zpravidla na mysli tento druh povinnosti a nikoli povinnost morální, občanskou, příbuzenskou, politickou atd. | + | zdržet (''omittere'') nebo určité jednání strpět (''pati''). I když právníci hovoří o povinnosti a neuvádějí, že jde o právní povinnost, mají přesto zpravidla na mysli tento druh povinnosti a nikoli povinnost morální, občanskou, příbuzenskou, politickou atd. – to jsou pojmy, které [[platné právo]] nezná a nedisponuje aparátem schopným s nimi pracovat. |
Protipólem právní povinnosti je (subjektivní) [[právo]]: povinnosti [[dlužník]]a zaplatit peněžitý [[dluh]] odpovídá právo [[věřitel]]e toto [[plnění]] vyžadovat, [[soud]]em stanovené [[vyživovací povinnost]]i odpovídá právo vyživovaného na výživné, [[vlastnictví|vlastnické právo]] je svázáno s povinností ostatních [[vlastník]]a v jeho výkonu nerušit atp. | Protipólem právní povinnosti je (subjektivní) [[právo]]: povinnosti [[dlužník]]a zaplatit peněžitý [[dluh]] odpovídá právo [[věřitel]]e toto [[plnění]] vyžadovat, [[soud]]em stanovené [[vyživovací povinnost]]i odpovídá právo vyživovaného na výživné, [[vlastnictví|vlastnické právo]] je svázáno s povinností ostatních [[vlastník]]a v jeho výkonu nerušit atp. | ||
| − | V [[soukromé právo|soukromém právu]] mohou sice existovat právní povinnosti bez [[korelace|korelativního]] [[subjektivní právo|subjektivního práva]], avšak takové povinnosti jsou pojmově nevymahatelné | + | V [[soukromé právo|soukromém právu]] mohou sice existovat právní povinnosti bez [[korelace|korelativního]] [[subjektivní právo|subjektivního práva]], avšak takové povinnosti jsou pojmově nevymahatelné – jejich nesplněním není nikomu působena újma. |
V [[veřejné právo|právu veřejném]] [[orgán veřejné moci|orgány veřejné moci]] vymáhají z [[úřední povinnost]]i dodržování všech [[právní norma|právních norem]] a plnění všech právních povinností bez ohledu na to, je-li neplněním povinnosti působena skutečná újma. | V [[veřejné právo|právu veřejném]] [[orgán veřejné moci|orgány veřejné moci]] vymáhají z [[úřední povinnost]]i dodržování všech [[právní norma|právních norem]] a plnění všech právních povinností bez ohledu na to, je-li neplněním povinnosti působena skutečná újma. | ||
Verse z 3. 10. 2006, 22:08
Právní povinnost znamená právní normou vyjádřený příkaz jednat určitým způsobem (facere, dare), určitého jednání se zdržet (omittere) nebo určité jednání strpět (pati). I když právníci hovoří o povinnosti a neuvádějí, že jde o právní povinnost, mají přesto zpravidla na mysli tento druh povinnosti a nikoli povinnost morální, občanskou, příbuzenskou, politickou atd. – to jsou pojmy, které platné právo nezná a nedisponuje aparátem schopným s nimi pracovat.
Protipólem právní povinnosti je (subjektivní) právo: povinnosti dlužníka zaplatit peněžitý dluh odpovídá právo věřitele toto plnění vyžadovat, soudem stanovené vyživovací povinnosti odpovídá právo vyživovaného na výživné, vlastnické právo je svázáno s povinností ostatních vlastníka v jeho výkonu nerušit atp.
V soukromém právu mohou sice existovat právní povinnosti bez korelativního subjektivního práva, avšak takové povinnosti jsou pojmově nevymahatelné – jejich nesplněním není nikomu působena újma.
V právu veřejném orgány veřejné moci vymáhají z úřední povinnosti dodržování všech právních norem a plnění všech právních povinností bez ohledu na to, je-li neplněním povinnosti působena skutečná újma.
Striktně positivistický pohled považuje dodržování práva za hodnotu per se, takže se nad zbytečností a neefektivitou vynakládání prostředků na vynucování nadbytečných veřejnoprávních příkazů a zákazů nezamýšlí.
Z hlediska právní politiky však není neutrální přístup k vynucování práva žádoucí, neboť v praxi vede k tomu, že úřady a soudy se z pohodlnosti zaměřují na méně závažné delikty a delikty závažnější ponechávají bez povšimnutí. Tak se stává, že postkomunistické finanční úřady pečlivě a nekompromisně kontrolují drobné živnostníky, kteří musejí prokazovat i korunové výdaje, zatímco velkým obchodním společnostem tolerují stamilionové daňové úniky. Podobně postupují policisté, jestliže na zcela přehledných úsecích kontrolují překročení maximální povolené rychlosti nebo se zaměřují obsah autolékárničky a bezohlednou, nebezpečnou jízdu pomíjejí.
Právní povinnosti lze stejně jako subjektivní práva theoreticky rozlišit na relativní a absolutní: příkladem absolutní povinnosti (povinnosti bez recipienta korelativního práva) je povinnost jet při pravém okraji vozovky, povinností relativní je rodičovství.
